Původním místem výskytu hlohu (Crataegus, Rosaceae) jsou oblasti mírného pásma severní polokoule, především východní část Severní Ameriky. V současné době se uvádí 200 – 300 druhů, z nichž v Evropě je popsáno přibližně 22, z nichž 3 – 6 druhů pochází ze střední Evropy. Hlohy se velmi snadno kříží a přesné určení druhu je poměrně obtížné.
Dlouhověké keře či malé stromy hlohu se nacházejí na slunných i polostinných místech na okrajích lesů, na mezích a v živých plotech, v zahradách i v parcích. Protože poskytují potravu a úkryt mnoha živočichům, jsou vysoce ceněny i z ekologického hlediska. Asijské a severoamerické druhy jsou využívány zejména v okrasném zahradnictví jako solitéry nebo do živých plotů. Vybrat si lze kultivary různého habitu, s květy bílými i růžovými, plnými i jednoduchými, nejčastěji s červenými nebo oranžovými plody (ale někdy i černými, fialovými či žlutými) dosahujícími velikosti 0,7 – 2,0 cm.
Botanický název Crataegus pochází z řeckého (krataigos) znamenající „silný“ nebo „pevný“ a odkazuje na tvrdé dřevo hlohu. Hlohu se připisují mýtické a rituální významy, např. měl odhánět zlé duchy, chránit před uhranutím, větvička v okně chránila děti před nočními můrami, dětské kolébky z hlohu měly zabránit zlým vílám vyměnit dítě aj. Hloh, podobně jako trnka, patří mezi rostliny, které byly v lidovém léčitelství využívány od pradávna. V Evropě uváděl hloh jako léčivou rostlinu Dioscurides již v 1. stol. n.l., byl využíván i v čínské medicíně a indiány v Americe. Zpracovávala se celá rostlina, listy a květy pro léčivé účinky, velmi tvrdé dřevo sloužilo k výrobě nástrojů, např. na násady kladiv na kovářské nářadí, ojediněle se využívalo i v řezbářství a soustružnictví. Ovoce – sladkokyselé, ale moučnaté hložinky (jen několik druhů má šťavnaté) se používaly jako doplněk stravy, k výrobě sirupů, šťáv, džemů, likérů aj. V době nouze se semena pražila jako náhražka kávy. V Číně se hložinky proslazovaly a zpracovávaly na sladkosti. Pro některé jedince je jejich charakteristický pach nepříjemný.
Rostlina obsahuje flavonoidy (vitexinrhamnosid, kvercetin, hyperozid), triterpenové deriváty (kyselina ursolová, oleanová a krategová), aminopuriny (adenosin, adenin, guanin), dále 0,5 – 1 % tříslovin, saponiny a antokyanidy. V plodech jsou také karoteny, cukry, pektiny, vitamíny C a B. Látky jsou účinné proti kornatění tepen, na uklidnění nervů a celkově upravují srdeční rytmus, tím snižují tlak, pomáhají při nespavosti a přecitlivělosti. Účinky hlohu se dostaví až po čase pravidelného užívání a jeho volba při domácí léčbě by měla být konzultována s lékařem, neboť nemoci srdce jsou zpravidla důsledkem závažnějších onemocnění, navíc hloh má vliv na léky na srdce či krevní tlak...
Choroby léčivých, aromatickýcha kořeninových rostlin v zahrádkách (39)
Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.
