Kopřivy se vyskytují téměř na celém světě, u cest, na zahradě, podél řek aj. Nejznámější je kopřiva dvoudomá – pŕhľava dvojdomá (Urtica dioica) a kopřiva žahavka – pŕhľava malá (U. urens), případně vzácněji se u nás vyskytující kopřiva lužní – pŕhľava kyjevská (Urtica kioviensis), výjimečně se objevují i plané druhy středomořských kopřiv. Původním místem výskytu kopřivy dvoudomé jsou lužní lesy a břehy potoků a řek. Protože se jí daří na půdách s vysokým obsahem živin, vyskytuje se dnes téměř všude, kde se nacházejí dobře hnojené půdy.

Název kopřiva (Urtica L., Urticaceae) je odvozen od latinského uro = pálím, což přesně vystihuje její charakteristickou vlastnost. Až ze středověku pochází známý žert „Kopřiva je jediná rostlina, kterou poznáte i v noci“. Listy a stonky jsou pokryty četnými křehkými trichomy, které obsahují tzv. kopřivový jed, tj. směs látek, např. histamin s dráždivými účinky na kůži, acetylcholin vyvolávající pocit pálení, serotonin, kyselinu mravenčí aj., které rostlinu chrání před živočichy. Při kontaktu kůže s žahavými trichomy se odlomí kulovitá špička, žahavý chloupek poškodí povrch kůže a do vzniklé malé ranky se vylije tekutina, která způsobí pálivou bolest a svědění, otok, případně krupičku na kůži. Od této kožní reakce je odvozen i termín kopřivka, i když ta s kopřivou nemá nic společného.

V 15. – 17. století se ze stonků kopřiv získávala vlákna, z nichž se vyráběla sice pevná a trvanlivá tkanina, ale nepříjemně škrábající a postupně se přestala používat. Znovuobjevena byla za 1. světové války, kdy se z ní vyráběly vojenské uniformy, kopřiváky. Zatímco v minulosti byly ceněny její vlastnosti pro výrobu kopřivového plátna, dnes se klade důraz spíše na prospěšné složky obsažené v listech a kořenech a pěstuje se i pro komerční využití.

Čerstvé listy kopřiv se zpracovávají také v kuchyni jako špenát, do polévek, koktejlů atd. a do čajových směsí. Protizánětlivé účinky listů kopřivy se dříve využívaly k balení masa, ryb a másla, aby vydržely déle čerstvé. Semena jsou velmi bohatá na minerály a vitamíny a používají se v kuchyni jako „superpotravina“. Uplatnění látek z kořenů nachází v kosmetice jako vlasová tonika, do šamponů aj. V neposlední řadě jsou kopřivy výborným krmivem pro zvířata, zejména drůbež.

Léčivé účinky kopřivy dvoudomé vykazují listy, nať i kořen. Kopřiva se vyznačuje vysokým, obsahem minerálních látek (až 20 %, železo, draslík, mangan, křemík, síra), obsahuje vitamíny A, C, B2, flavonoidy (1 – 2 %), kyseliny (mravenčí, křemičitá, šťavelová, octová, pantotenová), třísloviny, histamin, chlorofyl, karotenoidy, sacharidy, kořen zejména fytosteroly aj. Listy této odolné léčivé rostliny se díky svým odvodňujícím a protizánětlivým účinkům používají k léčbě infekcí močových cest a revmatických potíží. Mají i povzbuzující účinky, stimulují metabolismus a podporují krevní oběh. Účinné látky z kořene kopřivy mají jiné vlastnosti, obsahují např. fytosteroly a používají se při léčbě zánětlivých onemocnění močových cest spojených se zvětšením prostaty. I když je kopřiva ceněna jako léčivá rostlina, v některých případech může mít nežádoucí účinky....

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.