Jen málokdo považuje lísku obecnou - lieska obyčajná (Corylus avellana, Corylaceae) za léčivou rostlinu, spíše se pod tímto názvem vybaví její plody, lískové oříšky. Rodové jméno Corylus je odvozeno od srostlých listenů, které obklopují skořápku oříšku a připomínají malou přilbu. Pochází z řeckého korys, což znamená helma nebo klobouk. Druhové jméno avellana se obvykle odvozuje od italské oblasti pěstování lísky v provincii Avellino či od názvu starobylého města Abella (v současnosti Avella).
Líska, původní v Malé Asii, se v současné době vyskytuje v celé Evropě, v části severní Afriky a v západní Asii v podrostu lesů, v křovinách i v živých plotech. Vyšlechtěné odrůdy se pěstují v Evropě, Asii, Americe a Kanadě. Největším pěstitelem lískových oříšků je Turecko, kde na ploše více než 500 000 ha se každoročně sklízí kolem 450 000 tun oříšků, tj. 65 - 70 % světové produkce. Ostatní státy (Itálie, Gruzie, USA a Ázerbajdžán) se na produkci podílejí 5 - 15 %.
Líska je mohutný keř, obvykle odrůstající do výšky 4 - 5 m, ale ve vhodných podmínkách dosahuje 10 - 12 m a vyznačuje se dlouhou životností (80 - 100 let). V Evropě patří k nejstarším planě rostoucím ovocným dřevinám, jejichž plody konzumovali lidé již v době kamenné. O tom svědčí časté fosilní nálezy otisků listů, které dokládají, že velmi podobné formy lísky existovaly již v třetihorách. Nálezy z hrobů z období neolitu také naznačují, že lidé v té době konzumovali lískové oříšky...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.