Alzheimerova nemoc (AD) je progresivní neurodegenerativní onemocnění. Z hlediska četnosti se jedná vůbec o nejrozšířenejší formu demence – je zodpovědna za 50 ? 60 % všech demencí a postihuje až 5 % populace starší 65 let. Počet pacientů trpících touto chorobou však neustále roste. AD je charakterizována silným poklesem funkcí centrálního cholinergního systému, což vyvolává závažné kognitivní poruchy (postupná ztráta paměti, úvahy, orientace a úsudku) a vývojem četných behaviorálních funkcí zahrnujících zmatenost, depresi a agresi. Při dalším rozvoji AD dochází k postižení dalších oblastí mozku, včetně mozkové kůry.

Z etiologického hlediska patří AD mezi multifaktoriální onemocnění – její příčiny mohou být genetické, zánětlivé, často poúrazové a také v důsledku cerebrální ischemie (iktus). Z patofyziologického hlediska je charakterizována primárně dvěma nálezy: degenerací centrálních cholinergních funkcí (cholinergní teorie) a tvorbou významných amyloidních plak v mozku (A? peptidová teorie). Celá situace je však složitější a především terapeutický zásah do průběhu patofyziologických procesů je svízelnější, jak o tom hovoří vědecké studie z nedávné doby.

(Ukážka)

Doc. RNDr. L. Opletal, CSc., Mgr. J. Chlebek, Ph.D.