V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome). AIDS je syndrom získané imunitní nedostatečnosti. Vyvolává ho virus lidské imunitní nedostatečnosti – HIV. Podstatou jeho působení je rozvrat imunitního systému, především postupná destrukce pomocných T-lymfocytů. Následkem toho imunitní systém není schopen plnit své obranné funkce.
Základním principem léčby je důkladná znalost viru HIV. Postupně byly objeveny látky, které působí v určitém kroku životního cyklu viru. Pozornost je zaměřena také na přírodní zdroje. Byla testována celá řada rostlinných extraktů, které se využívají v lidovém léčitelství a z těchto extraktů byly vyizolovány sloučeniny vykazující anti-HIV efekt.
HIV se řadí do rodu Lentivirus. Virová částice je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky a vnitřní strukturou, nukleoidem. Nukleoid obsahuje genom nesoucí genetický materiál. Genom tvoří dva identické řetězce RNA. Každý z nich obsahuje 9 genů kódujících strukturální proteiny virové částice a enzymy nutné pro její rozmnožování.
Aby se virus HIV dostal do hostitelské buňky, musí se na ni nejprve navázat. Slouží mu k tomu glykoproteiny, kterými se váže na CD4 receptory na povrchu pomocných T-lymfocytů. Tím se umožní následný vstup viru do buněk imunitního systému. Po vniknutí se virová RNA musí působením reverzní transkriptázy přepsat do dvouvláknové DNA a ta se musí vložit do buněčné DNA, což zajišťuje virová integráza. V této formě se virus může rozmnožovat nebo může setrvat v latentním stádiu i několik let. Působením zatím ne přesně známých faktorů se může začít rozmnožovat, což vede ke vzplanutí klinických příznaků rozvinutého AIDS. Při replikaci vznikají miliony nových virových částic, které způsobí lýzu infikované buňky a následně nakazí i okolní buňky.
Důležité kroky v životním cyklu viru HIV tedy zahrnují adsorbci virionu na membránové receptory, penetraci viru buněčnou membránou, tvorbu DNA z RNA pomocí reverzní transkriptázy, integraci DNA do hostitelského genomu pomocí HIV integrázy, syntézu virových proteinů, zpracování virového polypeptidu proteázou, konečnou maturaci a vylučování zralých infekčních virových částic.
Přírodní látky působí především jako inhibitory vstupu viru do buňky, inhibitory virové reverzní transkriptázy, inhibitory integrázy a inhibitory proteázy.
Inhibice vstupu HIV do buňky
Rostlinné extrakty a přírodní látky inhibující adsorbci virionu do hostitelské buňky působí zejména na principu interakce mezi HIV-1 glykoproteiny a membránovými proteiny receptorů T-lymfocytů. Tímto mechanismem inhibuje HIV-1 extrakt z rostliny Ailanthus altissima (Mill.) Swingle (Simaroubaceae), pajasan žláznatý, pajaseň žliazkatý, který se pěstuje v Evropě jako okrasný strom. Pochází z Asie, v lidovém léčitelství se využívá tinktura z kůry stromu jako antiasthmatikum a antikonvulzivum. Účinná je koncentrace 100 μg/ml a aktivními složkami budou pravděpodobně quassinoidy, hořčiny typické pro čeleď Simaroubaceae.
Další skupinu tvoří rostliny s vysokým obsahem taninu. Mezi nejúčinnější patří Prunella vulgaris L. (Lamiaceae), černohlávek obecný, čiernohlávok obyčajný. Účinek taninu je neselektivní, je schopný potlačovat HIV-1 infekci více mechanismy, inhibicí reverzní transkriptázy, integrázy i proteázy.
PharmDr. R. Kubínová, Ph.D.
(Celý článok nájdete v printovej forme časopisu Liečivé rastliny / Léčivé rostliny)
