ROZŠÍŘENÍ: Druh rozšířený v Evropě, kromě severní části, a též na západě severní Afriky.U nás roste zejména v křovinách, při březích vodních toků, v luzích, světlejších lesích, na zastíněných pustých místech, u zdí a plotů, hlavně na vlhčích stanovištích od nížiny do pahorkatiny na území celého státu.

POPIS: Jednoletá nebo dvouletá bylina s vřetenovitým kořenem. Lodyha je 20 100 cm vysoká, přímá, oblá, jemně rýhovaná, pod uzlinami ztlustlá, nahoře větvená. Listy šedozelené, přitiskle chlupaté, 2 – 3-krát zpeřené. Lístky peřenoklané. Okolíky před rozkvětem nící , se 6 – 12 okolíčky. Obaly chybějí, obalíčky z 5 – 8 kopinatých listenů. Koruny bílé nebo načervenalé, slabě paprskující. Kvete v květnu až v červenci. Plody jsou dvounažky.

POUŽITÍ: Nepoužívá se v terapii ani v lidovém léčitelství; dříve zřídka v homeopatii.

JEDOVATÁ ČÁST: Celá rostlina.

OBSAHOVÉ LÁTKY: Obsahové látky jsou ve srovnání s jinými rostlinami málo prozkoumány. Rostlina obsahuje glykosid chaerofylin, flavonoidy a toxické polyacetyleny (falkarinon).

TOXICITA A PŘÍZNAKY: Zprvu se dostaví příznaky místního podráždění, pak působí narkoticky na centrální nervový systém. Nejprve vzniká podráždění žaludku a střev, po vstřebání způsobuje ospalost, závratě, svalový třes, rozšíření zorniček a srdeční slabost. Falkarinon způsobuje kontaktní dermatitidy projevující se erytémem, zpuchýřením tváří, dlaní a paží, někdy až 48 hodin po kontaktu.U otrávených zvířat bylo pozorováno slinění, nechutenství, zvracení, v těžších případech kolikovité bolesti břicha s průjmem, později slabost, porucha srdeční činnosti a těžký dech. Zvířata při chůzi vrávorají, snaží se o něco opřít, aby nepadla, nakonec uléhají a leží netečně; smrt může nastat velmi rychle. Otravy byly pozorovány u člověka a domácích zvířat.

LÉČENÍ OTRAVY: Stejné jako u Cicuta virosa.

Prof. RNDr. L. Jahodář, CSc.