Původně byl druh Prunus laurocerasus zařazen do samostatného rodu bobkovišeň (Laurocerasus Duh., Amygdalaceae), který zahrnoval přibližně 75 druhů především stálezelených keřů, méně často stromů, které se vyskytovaly v oblastech táhnoucích se od jihozápadní Asie až do jihovýchodní Evropy, dále v subtropické a tropické části Ameriky, tři druhy v Africe a jeden v Austrálii.

Nyní je bobkovišeň lékařská - vavrínovec lekársky (Prunus laurocerasus L., syn. Laurocerasus officinalis L.), zařazena do r. Prunus. Již v 16. st. byla vysazována jako okrasná dřevina v jižní Evropě a v Anglii. V současné době patří mezi oblíbené stálezelené okrasné keře, s mnoha kultivary, např. ‚Greentorch', ´Elly´ používané k výsadbám do živých plotů, či jako solitéry, např. ´Gajo´, ´Novita´ aj. v okrasných zahradách i městské zeleni. Olistěné výhony se někdy používají i jako "výplň" do smíšených kytic. Název Laurocerasus je odvozován od latinského laurus = vavřínový, tzn. listy podobající se listům vavřínu a cerasus = třešeň, podle plodů připomínající plody třešní.

Dříve byla bobkovišeň lékařská využívána v lidovém léčitelství, a to její listy k tlumení bolesti a dráždivého kašle, případně k podpoře chuti. Listy obsahují glykosid kyseliny kyanovodíkové (prunasin), semena plodů amygdalin.

Vzhledem k jedovatosti celé rostliny (kromě dužniny plodů) se dnes již jako léčivá rostlina běžně nepoužívá a věda o ní hovoří jako o zastaralé. Využití nachází pouze v homeopatii, kde jsou z čerstvých listů připravovány přípravky na srdeční slabost, dráždivý kašel a dušnost. V některých zemích, např. v Turecku, nachází uplatnění i v kuchyni, kde se z dužniny plodů připravují džemy a marmelády.

Velké lesklé listy bobkovišně jsou poškozovány různými patogeny, škůdci i abiotickými faktory a nejčastější symptomy jsou běžně označovány jako "dírkovitost", což je dáno jejich podobností s poškozením způsobeným střelnou zbraní. Původci "dírkovitosti" se značně liší, což má vliv na i strategii ochranných opatření a v některých případech může být zapotřebí využít služeb profesionálního poradce pro diagnostiku původců chorob rostlin, aby bylo možné správně určit, který patogen rostliny poškodil.

Abiotické poškození

Za slunečného počasí během zimních měsíců se z listů odpařuje voda. Pokud je půda zmrzlá, rostliny nemohou její ztrátu doplňovat a listy, případně vrcholové části výhonů hnědnou a zasychají. Tento jev je často označován jako tzv. vyasimilování, a někdy je poškození mylně považováno za následek působení nízkých teplot. K omezení poškození je proto doporučována dostatečná zálivka pozdě na podzim, ještě před příchodem mrazů.

Choroby bobkovišně

K nejčastějším onemocněním bobkovišně patří suchá skvrnitost listů a odumírání pupenů, které bylo dříve označováno výstižnějším názvem dírkovitost listů odvozeným od charakteristických symptomů, které připomínaly otvory po střelách. Původcem onemocnění je houba Stigmina carpophila (syn. Clasterosporium carpophilum, Wilsonomyces carpophilus), ve Francii známá již od r. 1853, kde byla také poprvé popsána. Houba napadá nejen bobkovišně, ale i ovocné druhy peckovin, zejména švestky, a plané i okrasné druhy r. Prunus. Výskyt houby podporuje deštivé jaro a časté a silné mlhy. První příznaky na listech se objevují krátce po vyrašení, v podobě světle zelených, hnědých nebo karmínových skvrn (4 - 10 mm), které přibližně do 14 dnů nekrotizují...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.