Rozšírení: Druh rozšířený v mírném pásu Evropy a Asie od oceanické po submediteránní oblast. Roste hojně a často pospolitě na suchých stráních, ve světlých lesích, při lesních okrajích a na mýtinách, na loukách, skalách a v příkopech při okrajích cest, od nížiny do pahorkatiny na území celého státu. ( starček Jakubov, Senecio jacobaea L.)

Popis: Dvouletá bylina, 30 – 100 cm vysoká, s krátkým větveným oddenkem. Lodyhy jsou přímé, hranatě rýhované, pavučinatě vlnaté, nahoře rozvětvené v okoličnatou latu. Dolní listy poněkud tuhé, lyrovitě peřenodílné s koncovým úkrojkem velkým, tupě vejčitým; za květu již uschlé. Prostřední listy mají na bázi ouška, jsou peřenosečné v téměř stejné úkrojky; koncový úkrojek není větší než ostatní. Úbory mají zákroveček z  útlých čárkovitých listenů, zákrov široce zvonkovitý z  vejčitě kopinatých listenů. Květy jsou sytě žluté nebo zlatožluté; v terči trubkovité, oboupohlavné a na obvodu úboru je 12 – 15 jazykovitých květů samičích. Kvete v červnu až říjnu. Plody jsou válcovité nažky. Chmýr je za plodu 2 krát delší než nažky, snadno opadávající. Druh je poněkud proměnlivý, jak ve tvaru listů, tak ve stavbě úboru.

Použití: Nať se používá v lidovém léčitelství (Senecionis jacobaeae herba ) jako uterotonikum, emenagogum a anthelmintikum. Podobné užití měla také čerstvá nať v homeopatii.

Jedovatá část: Celá rostlina.

Obsahové látky: Rostlina obsahuje alkaloidy pyrrolizidinové skupiny, hlavně jakobin, jakodin, senecionin, retronecin a další. Dále obsahuje flavonoidy a kávovou kyselinu.

Toxicita a příznaky: Účinek je výrazně hepatotoxický. Vyvíjíli se otrava zvolna, vzniká cirhóza jater. Kromě toho nastává poškození CNS . Otrava starčkem je známa z mnoha zemí u zvířat a krajově se různě nazývá. U lidí vzniká nejspíše požíváním mléka otravovaných krav nebo mouky znečištěné starčkovými plody (popsáno v jižní Africe na Jamajce). U zvířat byla zjištěna otrava po požití čerstvých i suchých rostlin. Po několika dnech nastává svalová slabost, žloutenka a kolikové bolesti. Častější je otrava chronická, příznaky se mohou objevit až po několikatýdenním zkrmování rostlin. Vzniká nechutenství, slabost, kolísavá chůze, bledé sliznice, později žloutenka, slepota, nervová dráždivost, rozšíření zorniček a konečně celkové zhroucení. Otravy jsou zaznamenány u koní a skotu. Prognóza je vždy vážná, protože doba latence je dlouhá a jde vždy o těžké poškození jater. K otravám dochází nejčastěji při krmení jarní pící, která obsahuje až 90 % N–oxidů alkaloidů, která nemění chuť rostliny, a proto ji dobytek s chutí požírá. Na podzim obsahují starčky alkaloidy volné, které zaviňují nepříjemnou chuť píce a dobytek ji odmítá.

Poznámky: Jiné druhy starčků rostoucí na našem území, např. Senecio nemorensis L. – starček hajní (starček hájny), mají podobné alkaloidy, jejichž účinek je stejný jako u popsaného druhu, vždy jde o látky hepatotoxické. Hromadné otravy dobytka, zejména koní, známé u nás dávno jako „ žďárská nemoc“, způsobují též druhy starčků.

Léčení otravy: Symptomatická léčba. Specifické antidotum není známo.