Rozšíření: Druh domácí od jižní Evropy až po Kavkaz. U nás se vyskytuje občas v teplejších polohách nížin a pahorkatin (šipákové doubravy), v křovinách a lesostepích, zvláště na vápencích.
Popis: Vytrvalá, až 1 m vysoká bylina s přímými jednoduchými lodyhami, nahoře černě žláznatými. Nejspodnější listy podlouhle obvejčitě, víceméně přisedlé, vyšší krátce řapíkaté, lichozpeřené se 3 - 4 jařmy šikmo vejčitých, vroubkovaně zubatých, prosvítavě tečkovaných lístků. Oboupohlavné pětičetné květy vyrůstají ve vrcholových hroznech na přímých krátkých stopkách z úžlabí kopinatých listenů. Korunní lístky jsou narůžovělé, nachově proužkované. Kvete v květnu a červnu. Plodem je rozpadavá tobolka. Celá rostlina voní silicí, kterou velmi intenzivně vylučuje za slunných dnů, zejména po odkvětu.
Použití: Rostlina se dnes nepoužívá ani v medicíně, ani v lidovém léčitelství.
Jedovatá část Celá rostlina.
Obsahové látky: Rostlina obsahuje fotosenzibilizující furanokumariny bergapten, xanthotoxin, psoralen a aurapten, dále alkaloidy skimmianin a diktamnin, silici, hořčiny a flavonoidy.
Toxicita a příznaky otravy: Viz Ruta graveolens.
Léčení otravy: Viz Ruta graveolens.
Poznámka: Třemdava bílá je v ČR i v SR úplně chráněná.
Ruta graveolens L.
Routa vonná – ruta voňavá
Rozšíření: Pochází z východního Středomoří, u nás je odpradávna pěstována v zahradách a občas v teplejších oblastech (České středohoří, jižní Morava, jižní Slovensko) i zplaňuje.
Popis: Vytrvalá bylina dřevnatější na bázi, lodyhy má přímé, větvené, 30 - 80 cm vysoké, listy střídavě, 2 - 3-krát peřenodílné, s úkrojky obvejčitě klínovitými, trochu masitými, žláznatě tečkovanými, jen na rubu žilkovanými. U nás nejčastěji pěstované plemeno má listy sivozelené barvy. Bohaté květenství nese oboupohlavné zelenavě žluté květy, z nichž koncové, nejdříve rozkvétající, jsou pětičetné, postranní čtyřčetné. Kvete v červnu a červenci, někdy až do srpna. Plodem je bradavičnatá až hluboce laločnatá tobolka obsahující ledvinovitá semena.
Použití: Dříve se v terapii užívala nať jako spasmolytikum a sedativum. Dnes se nepoužívá ani v medicíně, ani v lidovém léčitelství. Čerstvá kvetoucí nať je však homeopatickým léčivem.
Jedovatá část: Celá rostlina.
Obsahové látky: Sušená nať obsahuje 0,2 – 0,6 % silice, jejichž složkou jsou methylketony a jejich karbinoly, popřípadě karbinylacetáty. Dále nať obsahuje fotosenzibilizující furanokumariny (psoralen, bergapten, xanthotoxin a další), flavonoidní sloučeniny, převážně v glykosidové vazbě (rutin), a alkaloidy skimmianin, kokusaginin a další. V kořenech jsou přítomny lignany savinin a helioxanthin.
Toxicita a příznaky otravy: Obsažené lineární furanokumariny jsou nejznámějšími rostlinnými fotosenzibilizátory, t.j. látkami poškozujícími lidskou pokožku při současném působení slunečního záření nebo umělého zdroje UV-světla (340 – 380 nm). Poškození buněk je vysvětlováno vznikem kovalentní příčné vazby mezi DNA a furanokumariny při fotochemické reakci. Symptomy psoralenové fotosenzibilizace jsou popisovány jako zarudnutí pokožky se svěděním a následným zpuchýřkovatěním a šupinatěním a též objevením se pigmentace. Také byly popsány celkové projevy intoxikace psoralenem, a to žaludeční podráždění, nauzea, nervozita a deprese. Kromě uvedených projevů intoxikace, kdy jed byl požit, vstřebán z trávicího ústrojí a periferním krevním oběhem v nezměněné formě dopraven do kožní tkáně, jsou routa i třemdava častou příčinou kontaktních dermatitid. (Viz též u zástupců čeledi miříkovitých - zelerovitých.)
Léčení otravy: Nejsou žádné specifické prostředky. K omezení svědění a zánětu je možno použít symptomatickou léčbu. Plná regenerace pokožky vyžaduje delší čas.
Rostliny způsobujíci otravy a alergie (39)
Prof. RNDr. L. Jahodář, CSc.
