Rozšíření: Původem ze Severní Ameriky, od 17. až 18. století hojně vysazován v parcích i v lesích (na zpevnění písčitých svahů apod.) a zplaňoval v celé Evropě i Asii, kde je dnes hojně rozšířený, zejména na suchých místech. Strom se úporně šíří kořenovými výhonky.

Popis: Strom vysoký nejčastěji 10 až 20 m, s trnitými větvemi a borkou na kmeni hluboce rozpukanou. Listy má řapíkaté, lichozpeřené, s oválnými lysými lístky (v počtu 9 – 19). Vonné bílé květy jsou sestaveny do bohatých převislých hroznů. Kvete v květnu až v červnu. Plodem je lysý, smáčklý lusk, ve zralosti hnědý, obsahující 4 – 10 úzce ledvinovitých, olivově zelených až hnědých, hladkých, velmi tvrdých semen, dozrávajících v říjnu až listopadu.

Použití: Nepoužívá se v medicíně, ani v lidovém léčitelství, ale přípravky z něho našly použití v homeopatii. Pro včelaře je cennou medonosnou rostlinou.

Jedovatá část: Celá rostlina, zvláště kůra a plody.

Obsahové látky: Semena obsahují lektin (nebo směs lektinů) nazvaný robin a aminokyselinu kanavanin, kůra pak fasin; jsou tvořeny dvěma peptidovými řetězci bez disulfidových můstků (rozdíl od abrinu a ricinu). Dále kůra obsahuje třísloviny katechinového typu.

Toxicita a příznaky otravy: Robin i fasin mají hemaglutinační a mitogenní vlastnosti; jejich toxicita při perorálním užití je nejnižší ze všech již zmíněných lektinů (ricin, abrin). Ve starší literatuře je uveden případ intoxikace dětí vysáváním akátového lýka. Symptomy otravy jsou popisovány takto: neklid, obluzení, křečovité bolesti žaludku, nauzea, zvracení a tachykardie.

Léčení otravy: Pouze symptomatické. Ve výše uvedeném případě nastalo po symptomatické terapii druhý den uklidnění. Příznaky otravy se mohou objevit až po konzumaci více jak pět semen. Obvykle postačí aktivní uhlí a dostatek pití.

Poznámka: Kromě popsaného druhu se u nás občas pěstují v zahradách a parcích druhy s fialově nevonnými květy Robinia viscosa  – trnovník lepkavý (agát lepkavý) a Robinia hispida – trnovník srsnatý (agát srstnatý). Předpokládá se u nich stejná toxicita jako u trnovníku bílého, ale není doložena konkrétními případy.

prof. RNDr. L. Jahodář, CSc.