V roce 1989 pražské nakladatelství zdravotnické literatury Avicenum vydalo publikaci "Rostliny způsobující otravy a alergie" autorského kolektivu, kterého jsem byl členem. Kniha byla čtenáři ze širokého spektra odborností přijata velmi dobře a brzy zmizela z trhu.
V polovině 90. let nástupnické nakladatelství Grada mělo zájem knihu opět vydat, ale autorské požadavky na možnost doplnit nejnovější poznatky a tím knihu rozšířit nebyly akceptovány, naopak byla snaha ji zkrátit vynecháním některých významných informací. Dílo tak zůstalo další léta nedostupné. V roce 2000 jsem se pokusil rozsáhlejší sérií článků v časopisu Liečivé rastliny / Léčivé rostliny na dané téma tuto monografii částečně nahradit, nicméně výsledek nemohl být stoprocentní.
Její význam spočívá především v podání ucelené informace o jedovatých rostlinách naší přírody, o jejich identifikačních znacích, obsahových látkách, projevech intoxikace a možnosti pomoci postiženému. Rozhodl jsem se proto, že postupně představím nejvýznamnější jedovaté taxony rostlin nové generaci čtenářů ve formě a rozsahu informací uvedených v knize, samozřejmě doplněných o nové poznatky. Mé rozhodnutí je založeno také na mnohaletých zkušenostech získaných z konzultační činnosti při otravách rostlinami řešenými na dětském oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové a jinde, a také ze své pedagogické a badatelské činnosti v oblasti fytotoxikologie a forenzní botanice.
Úvodem k tomuto seriálu bych připomenul několik skutečností
Četnost výskytu intoxikací cévnatými rostlinami není, ve srovnání s otravami hub, tak vysoká, protože však postihuje především nejmladší kategorie populace, u kterých následky mohou být i velmi tragické, je nutná důsledná prevence před těmito zdravotními riziky. V kategorii dětí do 15 let bylo v letech 1996 - 2005 (naše studie) zaznamenáno v toxikologických centrech, anesteziologicko-resuscitačních a dětských klinikách na 250 případů poškození zdraví způsobené cévnatými rostlinami. Údaje jsou omezeny na fakultní nemocnice v ČR, které byly ochotné poskytnout patřičné informace. Zastoupení taxonů zodpovědných za poškození zdraví malých pacientů v naší studii je zajímavé a poučné. Jsou to: durman, diefenbachie, syrové fazole (fazuľa), štědřenec (štedrec), lýkovec, druhy lilkovitých (bez durmanu a blíže nespecifikované) akát bílý, pámelník (imelovník), tis, mahónie, konvalinka a další, celkem se v našem seznamu objevilo 28 taxonů cévnatých rostlin. Svůj podíl zde zaujímají také interiérové rostliny, často exotického původu, jako důsledek módní vlny "zelených doplňků" současných bytových interiérů. Při tom lze předpokládat, že celková incidence nežádoucích reakcí po kontaktu s toxickými rostlinami je významně vyšší, nejsou však řešeny zásahem lékaře (naštěstí většina projevů není závažných a odeznívá spontánně) a tím se neobjeví v záznamech zdravotnických pracovišť. Průzkum také nezahrnoval intoxikace typu toxikománie a významný rizikový faktor - schopnost rostlin alergizovat.
