ROZŠÍŘENÍ: Původem za Středomoří, ve střední Evropě se vyskytuje vzácně na teplých lokalitách, u nás na výslunných lesostepních křovinatých stráních a v keřovém patru světlých listnatých lesů na jižním Slovensku. Poměrně často se pěstuje jako okrasná dřevina v parcích a zahradách.
POPIS: Středně vysoký (až 3 m) keř s mladými větévkami šedozelenými a chlupatými, staršími lysými s šedohnědou až hnědočernou borkou, někdy se vláknitě odlupující. Má lichozpeřené listy s 3 – 6 páry krátce řapíkatých celokrajných obvejčitých až široce eliptických lístků, někdy téměř stejně širokých jako dlouhých, na vrcholu jemně vykrojených. Sytě žluté květy jsou poměrně velké a seskupené po 3 – 8 v dlouze stopkaté úžlabní hrozny; za květu mívá hnědočervenou skvrnu nebo kresbu. Kvete v červnu až srpnu. Plody jsou charakteristické měchýřkovitě nafouklé zelenavé tenkostěnné lusky, dlouhé 5 – 8 cm, které na keřích neotevřené dlouho vytrvávají. Obsahují malá černá semena.
POUŽITÍ: nepoužívá se v medicíně, ani v lidovém léčitelství; pro svou odolnost vůči znečištěnému ovzduší bývá však vysazován v městské zeleni.
JEDOVATÁ ČÁST: Především semena, méně listy.
OBSAHOVÉ LÁTKY: Obsah alkaloidu cytisinuv semenech novější literatura nepotvrzuje. Listy a lusky obsahují koluteovou kyselinu, semena asi 1 % toxické neproteinové aminokyseliny kanavaninu. Kůra je bohatá na izoflavany – koluteahydrochinon a izomukronulalol. Semena a listy obsahují hořčinu zatím nezjištěné struktury.
TOXICITA A PŘÍZNAKY OTRAVY: Toxicita žanovce se připisuje především hořčině, obsažené v semenech spolu s kanavaninem. Otravy semeny byly popsány u člověka a u drůbeže. U člověka se projevují především průjmy, popřípadě i zvracením.
LÉČENÍ OTRAVY: Vyvolat zvracení, aplikovat aktivní uhlí, nechat pít mnoho teplého čaje nebo ovocné šťávy. Bylo-li požito větší množství semen, je nutný výplach žaludku a symptomatická léčba.
POZNÁMKA: Žanovec měchýřník je na Slovensku v seznamu úplně chráněných rostlin.
Kromě žanovce bývá v zahradách, parcích a sídlištní zeleni vysazována také příbuzná odolná dřevina – čimišník stromkovitý (karagana stromovitá) – Caragana arborescens LAM., pocházející ze Sibiře a Mandžuska. Od žanovce se liší větší výškou (je to vzpřímeně rostoucí, 4 – 6 m vysoký keř, vzácně i menší strom), sudozpeřenými listy (4 – 6 párů eliptických lístků) dřívější dobou květu (květen), menšími světle žlutými květy, které jsou na větvích jednotlivě nebo po dvou, a především plody – asi 5 cm dlouhými, tenkými,válcovitými, jemně ochlupenými zašpičatělými lusky, jichž bývá na větvích velké množství. Lusky po dozrání hnědnou a praskají stáčením chlopní. Údaje o toxicitě čimišníku jsou rozporné, přítomnost cytisinu v semenech je velmi pochybná; zralá semena se mohou použít jako krmivo pro drůbež. Je možné, že se čimišník vyskytuje v několika chemických rasách, jeho případná toxicita je však zřejmě malá. Pro léčbu vystačíme s aktivním uhlím a bylo-li použito velké množství lusků, s výplachem žaludku.
Prof. RNDr. Luděk Jahodář, CSc.
