Používání léčivých rostlin hrálo významnou roli v zachování lidského zdraví po tisíce let. Dodnes tradiční léčebné preparáty na rostlinné bázi přinejmenším vhodně doplňují používaná syntetická léčiva. Dynamicky se rozvíjejícím odvětvím farmaceutické chemie je intenzivní vyhledávání přírodních substancí, které příznivě účinkují při léčbě rakoviny, onemocnění srdce a cév, hypertenzní nemoci a dalších. Rostlinná říše představuje neobyčejně bohatý zdroj přírodních látek, kde mnoho z nich ještě čeká na svůj objev.
Fenolické látky jsou v rostlinné říši všudypřítomné. Některé z nich rostliny využívají jako stavební látky pro podpůrné struktury (lignin), další slouží k ochraně před bakteriálními a plísňovými patogeny nebo herbivorními živočichy. Další široká paleta fenolických látek se podílí na vytváření zbarvení květů, plodů, pylu, kůry a dřeva.
Mnohé fenolické látky vykazují široké spektrum biologických účinků. Je zaznamenáno působení protibakteriální, protivirové, protizánětlivé a protialergické. Nejdůležitější schopností těchto látek je však intenzivní antioxidační působení a to hned několika mechanismy. Tyto látky mají schopnost likvidovat volné radikály, dokážou vázat prooxidačně působící kovové kationty do neúčinných sloučenin a dovedou chránit před oxidačním poškozením citlivý vitamín C. Svou antioxidační schopností zabraňují změnám krevních lipidů (LDL) a omezují riziko aterosklerózy.
Studium přírodních antioxidantů se v poslední době velice rozšiřuje. Souvisí s hledáním nejvhodnější cesty, jak předcházet chorobám vyššího věku spojeným s buněčným stárnutím a oxidačním poškozením (onemocnění srdce a cév, rakovina).
Je prokázáno, že potrava s vysokým obsahem přírodních antioxidantů vede k výraznému snížení onemocnění srdce a cév. Antioxidanty mají pravděpodobně svoji významnou roli také při předcházení vzniku rakoviny. Je tedy důležité hledat další přírodní materiály, které by byly vhodným zdrojem antioxidačně působících látek.
Rod bez (Sambucus) zahrnuje celkově asi 20 druhů, které jsou rozšířeny v mírném i tropickém pásu. Na území Střední Evropy jsou původní tři druhy: bez černý (Sambucus nigra L.), bez hroznatý (S. racemosa L.) a bez chebdí (S. ebulus L.). Nejvyužívanějším druhem je bez černý, ostatní dva druhy jsou pro svoji toxicitu na okraji zájmu.
Bez černý (Sambucus nigra L.) nalezneme v kontinentální Evropě a na Britských ostrovech, chybí v jižních oblastech Španělska, severním Skotsku, Islandu a severních oblastech skandinávských států. V Asii se vyskytuje v Turecku a oblastech kolem Černého moře. V Africe je rozšířen v nejsevernějších oblastech Alžírska a Maroka. Bez černý byl zanesen do dalších oblastí v Asii, Severní Americe, Nového Zélandu a Austrálie.
Je to rozložitý keř nebo strom, hojně rostoucí u plotů, na rumištích, v lesích, hájích a křovinách. Kvete v květnu až červnu. Bohatá vrcholičnatá květenství jsou smetanově bílá a intenzivně voní. Plody, známé bezinky, jsou tmavofialové peckovičky a dozrávají v září až říjnu. Obsahové látky květu zahrnují těkavé terpenické látky, glykosid sambunigrin, glykosidy fenolických kyselin, cholin a třísloviny, v plodech bylo nalezeno značné množství organických kyselin a anthokyanů, nezanedbatelný je též obsah vitamínů A a C. Z fenolických látek se v květenství bezu černého nacházejí flavonoidy s hlavním zástupcem rutinem. Jeho obsah dosahuje hodnot kolem 2,5%. Mimo něj se v květenství nalézá také izokvercitrin v množství kolem 0,1%. Oba tyto flavonoidy jsou glykosidy kvercetinu. Z dalších flavonoidů jsou přítomny glykosidy kemferolu, látky příbuzné kvercetinu. V květenství se vyskytují i další fenolické látky. Přítomny jsou například fenolické kyseliny, hlavně kyseliny chlorogenová, kávová a ferulová.
Antioxidační schopnosti rutinu jsou jedny z nejvýraznějších ve srovnání s látkami příbuznými. Rutin působí příznivě na stěnu žil a vlásečnic a zvyšují jejich odolnost vůči lámavosti. U kyseliny chlorogenové byla objevena výrazná protinádorová aktivita a zaznamenány jsou také výrazné antioxidační účinky. Komplex fenolických sloučenin, obsažený v květenství, představuje látky účinné při léčbě akutních nemocí (chřipka, nachlazení) a prevenci některých chorob chronických.
Celá rostlina bezu černého obsahuje určité množství kyanogenních glykosidů s majoritní látkou sambunigrinem. Sambunigrin obsahují všechny části, zejména listy a nezralé plody.
Při dozrávání obsah sambunigrinu klesá a zralé plody již tuto látku neobsahují. Kyanogenní glykosidy se rozkládají enzymově nebo ve slabě kyselém prostředí. Tepelně upravené výrobky tedy nepůsobí žádné potíže.
Bez černý je oblíbená a tradiční léčivka. V lidovém léčitelství je bez využíván odedávna. První zmínky o využití jsou ve středověkých herbářích (Mathiolli, 1998), podle kterých byly přípravky z květu používány při otocích a nachlazení. Je oficiální léčivkou zařazenou do Českého lékopisu. Farmaceuticky využívanou částí jsou květy ( Sambuci flos). Květy mimo farmaceutické využití slouží k výrobě chutných a osvěžujících fermentovaných nápojů i jako potravina. Nápoje s příchutí bezových květů jsou velmi oblíbené hlavně v Anglii.
Čaj ze sušeného květenství je s oblibou používán při chřipkách a nachlazení. Ověřeno je působení přípravků z bezu černého na některé viry, zejména chřipkové viry typu A a B a viry způsobující opary. Je zaznamenán pozoruhodný účinek výrobků z plodů bezu na periferní nervstvo, hlavně na nerv trojklanný.
Prakticky každý národ získal během historie zkušenosti o základních léčivkách, které byly domácí a které se staly běžně užívanými. Tyto léčivky byly většinou akceptovány i v lékařské praxi. Obvykle byly zběžně chemicky prozkoumány a používány podle dosavadních zkušeností. Podrobnější informace o zastoupení zajímavých fytochemikálií však většinou chybí a přitom se ukazuje, že i obvyklé rostliny mohou obsahovat látky netušených vlastností.
Článek vznikl v rámci řešení grantu GAČR 525/05/2546.
Dadáková E., Vrchotová N., Chmelová Š.
