Jméno rodu Levisticum je latinský překlad řeckého ligystigikón = ligurský a název libeček vznikl jako zkomolenina z ligurček. Libeček lékařský – ligurček lekársky (Levisticum officinale Koch) je vytrvalá, aromatická rostlina, která se původně vyskytovala v jihozápadní Asii (v Iránu a Afganistánu). První zmínky o libečku jako koření a léčivé rostlině lze nalézt např. v De Materia Medica (1. stol.) a Liber de Cultura hortum (8. stol.). V současné době se libeček pěstuje zejména v Evropě, kde jen výjimečně zplaňuje. Zatímco listy jsou využívány jako kuchyňské koření, pro léčivé účely jsou používány sušené kořeny 2 – 3letých rostlin. Kořen libečku působí močopudně, uvolňuje křeče a podporuje zažívání. V lidovém léčitelství se používá při bolestivé menstruaci a proti kašli, v homeopatii proti zánětu středního ucha.
Využití libečku lékařského mohou výrazně omezit různé patogeny a škůdci. K nejčastějším patří původci listových skvrnitostí. K nim patří např. Ramularia levistici. Objevení se symptomů a rychlý vývoj patogena podporuje především vysoká vzdušná vlhkost (97–100 %) a teploty v rozmezí 10 – 24 °C. Na listech se tvoří kulaté až nepravidelné hnědé skvrny, jejichž střed postupně vyběluje a z původní hnědé skvrny zůstává jen tmavě hnědý lem. Skvrny dosahují velikosti 1,5 – 10 mm. Po obou stranách, častěji na rubu skvrn, se za vlhka tvoří bělavý vločkovitý porost rozmnožovacích orgánů. Houba se šíří konidiemi přenášenými větrem či odstřikujícími kapkami deště, a přezimuje v infikovaných zbytcích. Podobné skvrny může způsobit i houba Cercospora levistici. Podobně i Ascochyta levistici tvoří na listech cca 10 – 15 mm velké, okrouhlé až protáhlé, šedohnědé skvrny s úzkým žlutohnědým až rezavě hnědým lemem. Na skvrnách je někdy patrné zónování. Většinou na líci listů, se na skvrnách tvoří rozmnožovací orgány houby, tj. černé kulovité pyknidy zabořené do pletiva, z nichž na povrch zasahuje pouze vyprazdňovací otvor, viditelný jako drobná černá tečka. Z pyknid jsou po ovlhčení vytlačovány pyknospory, které jsou vodou roznášeny na další části. Houba přezimuje pyknidami v infikovaných pletivech. Podobné skvrny způsobují i další houby, např. Septoria levistici. Rozlišit, o kterého houbového patogena se jedná, lze pouze mikroskopicky.
V roce 2006 byla v České republice na libečku lékařském nalezena jednobytná rez Puccinia bornmuelleri, která se velmi rychle rozšířila i do ostatních států Evropy. Rez vytváří na libečku na líci listů skupinky medově žlutých spermogonií se spermaciemi. Skořicově hnědá ložiska letních spor (uredia) jsou lemována protrženou epidermis a jsou roztroušena po obou stranách listů, ale častěji se tvoří na rubu listů. Uredia jsou často uspořádaná do kruhu kolem centrální kupky. Z urediospor vznikají okrouhlá černohnědá telia s hruškovitými teliosporami (zimní spory). Telia se tvoří nejen na čepelích listů, ale i řapících. Rez přezimuje na napadených částech, pravděpodobně i myceliem v kořenovém krčku. Silně napadené rostliny zaostávají v růstu a jsou silně deformované. Použití fungicidů není povoleno a jedinou možností je likvidace napadených rostlin.
Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.
Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Agronomické fakulty, Mendelova univerzita v Brně
(Ukážka)
