V tradiční i oficinální čínské a japonské medicíně jsou nejčastěji využívané druhy Paeonia officinalis L. (pivoňka lékařská - pivonka lekárska) a Paeonia lactiflora Pall. (pivoňka čínská - pivonka bielokvetá). Rod Paeonia L. zahrnuje vytrvalé byliny s hlízovitými kořeny a s velkými, 1-3 x trojeně složenými listy. Květy jsou jednotlivé až 20 cm velké, barvy bílé, růžové i červené. Plodem je dřevnatý měchýřek. Často jsou pěstované jako okrasné trvalky v zahradách a parcích. 

Hlavními obsahovými látkami jsou anthokyany (květy), třísloviny, monoterpeny (paeoniflorin, albifl orin, lactiflorin) a acetofenony, jak uvádí profesor Jahodář ve svých knihách Farmakobotanika a Léčivé rostliny v současné medicíně.

Již Mattioli (16. století) píše o využití rostlin tohoto rodu: "Usušený a utlučený kořen pivoňkový, pitý v množství odpovídajícím mandli ve víně, může snadno přivésti nemoc ženskou, zvláště po porodu. Stejným způsobem užívaný krotí bolesti břicha, vyčišťuje žloutenku, polehčuje bolesti ledvin i měchýře, otvírá ucpání jater a ledvin. Naproti tomu pak zastavuje i stolice a zatvrzuje břicho, když se pije v trpkém víně. Voda pivoňková pálená z květu a kořene posiluje srdce a velice prospívá malým dětem proti božci a psotníku. Pití utlučených pivoňkových zrn ve váze jedné čtvrtce s vínem probuzuje ženy, které ze slabosti a bolení matky časem upadají k zemi a leží jako mrtvé."

Farmakologie klasické čínské medicíny obdobně uvádí využití kořene při poruchách menstruace, při epileptickém záchvatu a při bolestech jater... 

Ing. M. Nejezchlebová