naše liečivé rastliny ORGÁN ÚSTREDNEJ KOMISIE PRI MINISTERSTVE ZDRAVOTNÍCTVA PRE P ESTOVANIE A ZBER LIEčIVÝCH RASTLÍN Číslo 1 • Cena Kčs 3,-
NAŠE LIEČIVE RASTLINY Vyd~va Ústredná kom~sia pri Ministerstve zdravotmctva pre pestovame a zber liečivých rastlín vn.. p. Obzor," vyday.ateľstvo kníh a časopisov Bratlslava. Tlac: TlacIarne SNP n p Mf' závod Ružomberok. Rozširuj'e P'os"to'v'" ~r In; I "b . 'k a nOVInova _ uz a, ?bjedna~ .y a :predplatné prijíma PNS _ Ustredna expedIcla tlace, Bratislava G tt Id nám. 48/VII. Vychádza 6-krát roČne o C-,,;al ovo K " 3 "' d . IS a po cs ,-, rocne pre platné Kčs 18V-04*61022 ' . NAŠE LIEČIVÉ RASTLINY ROK 1966 ROČNÍK II Č.1 OBSAH Do druhého ročníka l Doc. Dr. PhMr. J. Kresánek, CSc.: Liečivé rastliny s osobitným ,obdobím zberu - 2 PhMr. J. Reichelt: Proč syntetizujeme pi'írodní léčiva? 6 PhMr . f. Hroneš: Onámeli 7 RNDr. Ján Kybal: Polní kultura námele 10 Inž. J. Pit ra, CSc.: Staré i nové o náprstníku 13 Inž. Václav Novák: Nekteré zkušenosti s výsevy náprstníku vlnatého Dr. PhMr. M. Tyllová: Vetvičník slivkový PhMr. M. Frkalová: Luľkovec zlomocný (Atrapa bella15 19 donna) - jeho význam pre farmaceutický priemysel 20 Kolektív.< Malá populární encyklopedie 22 Dr. Miroslav Pulchart: ve velkém meste j·e možnost sberu - 29 Odpovedáme na Vaše listy 32
1966 * . LIEČIVÉ RASTLINY * 1 ČITATEĽOM A PRIATEĽOM NÁŠHO ČASOPISU PRAJEME VEĽA ZDRAVIA A ÚSPECHOV VNOVOM ROKU DO DRUHÉHO ROČNÍKU V živote časopisii 'není vydání druhého ročníku žádným vekem. Je to ješte detský vek, ba dokonce vek batolete. Ale již fakt, že náklad našeho časopisu se proti začátku prvního zdvojnásobil a že bude ve svém druhém ročníku vycházet každý druhý mesíc, tj. šestkrát dó roka, je znamením, že je na dobré ceste stát se tribunou všech pracovníkii, ktei'í pracují v léčivých rostlinách. A to je dosti težký úkol , neboť má rozširovat znalosti a informovat široký okruh čtenáľii od škoIní mládeže, učitelii, amatérských i profesionálních sberačii, drobných i velkých pestitelii počínaje, až ke kvalifikovaným odborníkiim, lékárníkiim, pracovníkiim výkupen a konče výzkumníky, lékai'i a vysokoskolskými pracovníky. Proto se také redakční rada snaží vždy sestavit číslo časopisu tak, aby každý čtenár nalez l vždy sviij článek, kterému dobre porozumí a který rozšífí jeho znalosti. Je ovšem treba, aby naopak pro zachování pestrosti časopisu byl k disposici co nej širší okruh prispívatelii a dopisovatelii. Zvláš te nyní , když časopis bude vycházet šestkrát do roka a tak bude moci aktuelne upozorňovat na sezonní problémy. Pritom v časopise rádi budeme uverejňovat poznatky a pi'ipomínky i dobrých sberačii a pestitelii a rádi uvítáme diskusi. Také bychom rádi i nadále uverejňovali vaše dotazy i s našimi odpovedmi, které bude sestavovat vždy patričný okruh odborníkii. Proto, když Ústrední komise pri ministerstvu zdravotnictví pro pestování a sber léčivých rostlin v Praze se rozhodla pro vydávání časopisu "Naše léčivé ' rostliny" , byla si vedoma složitosti úkolii, které na sebe bere, ale domnívala se, že -léčivá rostlina a její odborná ochrana, sber a pestování stojí za to, aby se jí venovala čím dál tím vetší péče, neboť slouží zdraví, a to stále je a bude nejcennej ší majetek človeka a civilisace. Redakce
LIEČIVÉ RASTLINY S OSOBITNÝM OBDOBÍM ZBERU Doc. dr. PhMr. ]. KRESANEK, CSc. V seriáli článkov o zbere liečivých rastlín podľa jednotlivých ročných období sme si už pohovorili o mnohých dôležitých druhoch. Niektoré sme však predsa vynechali; sú to tie, ktoré možno zberať po celý rok, prípadne práve v zimných mesiacoch. Korene a podzemky dvojročných a trvácich rastlín dajú sa vykopávať aj v zime, ale výhodnejšie sú na to mesiace jarné alebo jesenné. Osobitné postavenie má však vňať imela bieleho (Herba visci albi z Viscum album L.), česky jmelí bílé a hlavne dva lišajníky: islandský (Li chen islandicus, materská rastlina Cetraria islandica Ach.), česky pukléi'ka islandská a dubový (Li chen quercinus [viridis l), z materskej rastliny Evernis prunastri Ach. , česky vetvičník slívový, slovensky vetvičník slivkový alebo aj konárik slivkový. Imelo biele - Viscum album L. - sme už v našich článkoch o zbere spomínali. Bolo to pri jarnom zbere a v jeho charak2 a) Prenikanie imela do hostiteľa h) Imelo biele - Viscum album L. teristike sa uvádzalo, že je parazitom na niektorých stromoch drevinách. Čo znamena]u pojmy "parazit", "parazitizmus" v rastlinnej ríši? Parazitizmus - cudzopasníctvo, príživníctvo, je taký vzťah, pri ktorom jedna rastlina (organizmus) vystupuje ako hostiteľ a druhá, parazit, cudzopasník, žije z hostiteľa, odoberá mu už hotové živné látky. Ako náhradu neposkytuje hostiteľovi žiadny osoh, prospech, ba skorej mu zjavne škodí, lebo sa vyživuje na jeho úkor. Častými parazitmi sú baktérie, riasy, hrdze, príp. huby. Podľa rozsahu cudzopasníctva na hostiteľovi rozoznávame dve skupiny parazitov. Prvú tvoria paraziti praví (odborne nazývaní holoparaziti), ktorí odoberajú z hostiteľa vše tky živiny potrebné pre svoj život. Pravými parazitmi môžu byť nielen huby apod ., ale aj rastliny vyššie, semenné. V tomto prípade, keďže dostanú od svojho hostiteľa všetko, čo potrebujú, nemusia mať zelené listové farbivo, chlorofyl, lebo aj také látky, ktoré sa v rastline tvoria pomocou chlorofylu, t. j. uhlohydráty (cukry) a ostatné zložité organické zlúčeniny (asimiláty), dostanú od hostiteľa už hotové. Vy, čo rastliny lepšie poznáte, iste si spomeniete na škodlivé kukučiny (druhy rodu Cuscuta L.) , napr. ďatelinovú, európsku, ľanovú , chmeľovú, ovíjajúce sa okolo bylí svojich hostiteľov. Tieto síce majú nepatrné množstvo chlorofylu, ich semená aj samostatne vyklíčia, ale za 4-5 týždňov, ak nenájdu vhodného hostiteľa, zahynú. Druhú skupinu tvoria parazi ty, ktoré odoberajú hostiteľovi len časť živín, ostatné si vytvárajú vlastnou, normálnou asimiláciou. Nazývajú sa preto polocudzopasníci, hemiparazity. Takýmto je imelo, príp. skoro všetci zástupcovia čeľade imelovitých (Loranthaceae). Ich plazivé korene sú zapustené do dreva hostiteľa. Rozliezajú sa pod kôrou a kolmo do dreva z nich vyrastajú tzv. prísavky, ktoré prenikajú hostiteľovi do cievnych zväzkov. Príbuzný imelovec (Loranthus europaeus L.) má zasa korene rozšírené pod kôrou hostiteľa a v jeho
mladom dreve podľa letokruhov. Takéto parazity vysávajú z hostiteľa len vodu a v nej rozpustené minerálne soli. Uhľohydráty a organické látky si tvoria samy. Majú vlastné zelené listové farbivo. Imelo si samo vytvára svoje živné látky a to vidno z toho, že zo stromu, na ktorom rastie, možno odstrániť všetky listy bez toho, aby sa zastavil jeho rast. Imelo biele je stále zelený, teda poloparazitujúci ker, tvoriaci v korunách stromov košaté trsy. Žltkastozelené byle má pravidelne vidlicovite rozkonárené. Protistojné, skoro sediace neopadavé listy farby ako byle, sú opačne vajcovité, celokrajné, tuhé, kožovité, s hrubou pokožkou. Veľmi drobné kvety (kvitnúce v marci - apríli), majú zelenkavú farbu. Opeľujú ich hlavne muchy a včely, prilákané neviditeľným nektárom a príjemnou ovocnou vôňou, ktorú vydávajú. Dozrievajú v novembri až decembri v žltkastobiele bobule veľkosti hrachu, s jedným "semenom". Ich jadrá poroznášajú vtáci, ktorí bobule s obľubou požívajú, a "semená" obalené viscínom z mäsitej, mazľavej dužiny prechádzajú bez znehodnotenia ich zažívacím traktom. Spolu s trusom sa dostávajú na stromy. Tu po prilepení za 1 - 3 mesiace (v máji) vyklíčia. Aby vyklíčili, nepotrebujú však takúto cestu, ako sa kedysi myslelo. Pri vyklíčení nevyhnutne potrebujú svetlo a teplotu asi 15-20 cC. Lepšie im prospieva vlhký vzduch ako suchý. Imelo rastie veľmi pomaly, no dožíva až 70 rokov. Rastie v celej južnej a strednej Európe, u nás cudzopasí hlavne na boroviciach, menej jedliach, vzácne na smrekoch. Z listnatých stromov má najradšej topole, jablone, lipy, javory, agáty, vzácne napáda hrušky a duby. Je teda nevítaným "hosťom", lebo deformuje a porušuje drevo na lesných, ovocinárskych a záhradných kultúrach. Podľa hostiteľa botanici rozoznávajú bežne tri sorty (rasy, resp. plemená) imela, i keď v ich pomenovaní niet jednotnosti. Dve sú vyhradené hostiteľom z ihličnatých stromov a tretie, územne najrozšírenejšia najďalej na sever a na východ, má ešte azda niekoľko ďalších fyziologických plemien. Imelo sa zbiera v zimných mesiacoch ručne, odlamujú sa celé trsy mladých konárikov i s listami. Suší sa v zväzočkoch na vzdušných a suchých mies tach prirodzeným teplom (teplota nemá však presahovať 40°C). Tým zároveň zmizne aj odporný zápach byliny. Strata na váhe je asi 3:l. Imelo sa niekedy zamieňa so spomínaným imelovcom európskym (Loranthus europaeus L.), ktorý podobne ako imelo vyskytuje sa od nížin až po pahorkatiny teplejších krajov ČSSR, ale cudzopasí najmä na duboch. Odlišuje sa hlavne tenšími listami a byľami. Kvety má žltozelené. Imelovec okrem toho je bohatý na triesloviny, ktoré imelo vôbec neobsahuje. No na druhej strane také látky, ktoré v imele považujeme za liečebne účinné, má zastúpené iba v mizivom množstve, alebo ich vôbec neobsahuje. Liečebné účinky imela teda mať nemôže. O obsahových látkach imela - napriek intenzívnym prieskumom - nemožno podať jednoznačne jasný obraz. Dodnes izolované látky - ak odhliadneme od miestneho dráždivého účinku - - podávané ústami (per os), ukazujú sa prakticky neúčinné, i keď určité pôsobenie sa nevylučuje. Zato však silne účinkujú injekčne (hlavne do žily - intravenózne). Istý je výskyt cholinu a acetylcholínu - neústrojných anorganických zlúčenín dusíkatej povahy - mocne pôsobiacich na zníženie krvného tlaku (hlavne acetylcholin). Podobný účinok sa pripisuje aj nej ednotnej látke , označovanej ako imelová živica (viskotoxín). Novšie stojí v popredí záujmu látka bielkovinovej povahy, ktorá lokálne brzdí vznik nádorov, tumorov, čo sa ukazuje byť veľmi sľubné. Zoširoka možno povedať, že účinné obsahové látky sú po chemickej stránke príbuzné s jedmi húb, paličkovice nachovej (námeľa) a pod. Rastlina sama osebe nie je jedovatá, isté však je, že pri vnútornom použití vo väčšej dávke jedovatá je. Samostatne bez lekárskej rady sa preto nesmie používať. Imelo, rastúce "záhadne" v korunách stromov, bolo oddávna predmetom pozornosti človeka. Je teda opradené mnohými mýtami hlavne starých Grékov, Rimanov, Keltov a Germánov. Malo aj náboženský význam. Gréci a Rimania ho zasvätili bohyni podsvetia Prozerpíne, Persefóne, preto vraj aj otváralo brány podsvetia. Len jeho pomocou mohol Aeneas, slávny hrdina 3
antiky, otvoriť si cestu do podsvetia a prejsť ním celým. Píše o tom rímsky básnik Vergílius v Vl. speve Aeneídy. Klasickí lekári ním liečili epilepsiu, z plodov robili nápiaste na vyťahovanie hnisu a už vtedy varili lep na chytanie vtákov (známy latinský výrok: "Turdus ipse sibi cacat malum"). Osobitnej úcte sa tešilo aj 'u starých Keltov a Germánov. Títo zasa verili, že ho posielajú na stromy bohovia z neba. Druidovia, kňazi starých Keltov, pod stromami s imelom obetovali a verili, že osekané zlatými kosákmi 6 . deň po splni je obzvlášť liečivé. Používali ho proti mnohým chorobám, taktiež ako mocný proti jed proti všetkým otravám. Z mytológie Germánov je známa báj o hrdinovi BaJdurovi, ktorý bol nezraniteľný; mohol byť zabitý len šípom :vystrúhaným z imela. Podobne aj na·ši praotcovia mu pripisovali · zázračnú moc proti urieknutiu, detskému psotníku, epilepsii a proti kŕčom . Herbáre 16. stor. ho tiež uvádzajú osobitne proti epilepsii. Oficinálne bolo už r . 1872 vo Pharmacopoei Germanici. V Anglicku a aj u nás sa všeobecne pokladá za rastlinu vianočnú, prinasa]ucu šťastie, a preto nesmie chýbať na stole pri štedrovečernej večeri. Ďalšie liečivé rastliny s osobitným zberom sú- lišajníky. Ich zvláštnosťou je to, že majú zvláštny spôsob výživy. Sú organizmami podvojnými, žije v nich spolu riasa s hubou, tvoria jeden celok a obe rastliny sú si teda vzájomne užitočné. "Symbióza" - názov pre toto spolužitie - je starý už asi 100 rokov (navrhol ho r. 1879 De Bary práve pre lišajníky) . Ani jedna ani druhá zložka spolužitím netrpí, ba práve má z neho určitý prospech. Zelená rastlina - riasa, je schopná fotosyntézy, vytvára ústrojné látky, ktorými sa vyživuje huba. Huba zasa chráni riasu pred vyschnutím a privádza jej z podkladu výživné roztoky n erastných solí. Toto spolužitie umožňuj e lišajníkom žiť aj v takých podmienkach , kde by iné rastliny nemohli rásť, napr. na holej skale. Pri parazitizme má zo spojenia pŕospech len jeden účastník, cudzopasník; druhý - hostiteľ - je poškodzovaný . Z prírody poznáme aj tretí spôsob spolužitia - komenzualizmus, kde zo spolužitia ani jednému účastníkovi neplynie ani úžitok ani škoda. Medzi všetkými týmito prí4 padmi sú rozličné prechody a nie je vylúčené, že parazitizmus sa vyvinul z komenzualizrnu a z parazitizmu skutočná symbióza. Význam symbiózy súvisí takmer výhradne s výživou, a to v tom zmysle, že sa združujú také organizmy, ktoré sa svojou výživou dopíňajú . Ide pri tom najčastejšie o zlúčeniny dusíkaté a uhlíkaté. Lišajníky sa skladajú z cudzopasnej, heterotrofnej huby a riasy asimilujúcej uhlík. Spojenie v spolužitie sa často prejavuj e v tvare týchto organizmov, hoci to nebýva úkazom všeobecným. Vidno to práve na lišajníkoch. Väčšina z nich má telo rozšírené do plochy, aby asimilácia prebiehala čo najintenzívnejšie, aby k riasam uloženým v ich vnútre, nedaleko periférie, mohlo ľahko prenikať svetlo. Tým dostáva ich "telo", stielka, rozličný tvar: krovitý, lupeňovitý, kôrovitý, vláknitý a podobne. Lišajník islandský patrí k typom lišajníkov listovitých čiže lupenovitých. Báza, na ktorej je upevnený, je veľmi úzka. Stielka sa kríkovite rozkonáruje, je chrupkavá, tenká, okraj má lístk{)vite rozkonárený, kučeravý. Farba stielky na hornej strane je olivová až zelenohnedastá, na spodnej sivobiela až svetlohnedá, s roztrúsenými svetlými a prehlbenými škvrnami. Lišajník rastie na vlhkých pašienkoch, rúbaniskách a lesnatých kopcoch hornatých krajov, na pôdach silno kyslých, chudobných, silno vyplavovaných, spravidla s veľmi tenkou vrstvou surového humusu, kde sa darí skoro výhradne len borovici a z listnatých dreVín -breze. Podrast tvorí štiav menší (Rumex acetosella L.) potlačený neskôr vresom obyčajným [Calluna vulgaris (L.) Hull.], a tráva s machmi. Zberáme celú stielku, a to suchú, bez cudzích primiešanín, .po celý rok; odtŕhame ju ručne od zeme, keď sme prv miesto dôkladne očistili . Sušíme krátko prirodzeným teplom. Sušenie netrvá dlho, lebo stielka neobsahuje veľa vody. Skladovanú treba častejšie prezerať, lebo ľahko vlhne a tým sa znehodnocuje. Strata na váhe je asi 1,2 - 1,5:l. Lišajník obsahuje hlavne sliz a horké látky ao preto sa používa predovšetkým ako mucilaginózum a amárum. Ako hovorí jeho názov - islandský - nachádza sa hlavne v severských krajoch,
Vetvičník slivkový (Evernia prunastri 1.) kde bol oddávna známy a hľadaný ako cenné liečivo. Propagoval ho veľmi známy botanik Linné. Sláva lišajníka bola na vrchole koncom 18. stor. V časoch L. svet. vojny bol vychvaľovaný ako prostriedok výživný. Zaujímavé je, že nijaký známy lišajník nie je jedovatý pre človeka. Niektoré však sú toxické pre mačky, líšky a iné vyššie živočíchy. Pre stromy priamo škodlivé nie sú, lebo svojimi rizoidmi sa zachytávajú len na povrchu kôry, skorej škodia tým, že sú úkrytom mnohých iných škodcov, a preto ich treba zo stromov odstraňovať. Z histórie je známy lišajník jedlý (Lecanora esculeta Ach.), manovník jedlý, rastúci na Kryme, stepiach Kirgízie, v Malej Ázii , Iráne a v sev. Afrike. Veľmi rýchle sa rozmnožuje, takže za priaznivých podmienok pokrýva pôdu až IS cm hrubou vrstvou. Za sucha sa ľahko odtrhne a môže byť vetrom zanášaný na značné vzdialenosti (biblický "zázrak" padania manny Izraelitom na púšti) . Lišajník dubový je dalšia takáto zvláštna droga, vykupovaná a vyvážaná do zahraničia. Materská rastlina pochádza z Balkánu, rastie vo vých. Európe, Francúzsku a Maroku (pohorie Atlas). U nás sa nachádza na kôre stromov akrov, hojne na duboch a trnkách. Jeho stielka je striebrosivá, zelenkavobiela, na hornej strane trochu žltkastá, s bielymi bodkami. Má tvar úzkej stužky, kríkovite až vidlicovite rozkonárená, s vidlicovitými, čiarkovitými zakončeniami. Jeho "kôrová", povrchová vrstva nie je roztrhaná. Celé stielky sa zbierajú po celý rok, hlavne v júni až v októbri, ručným zoškrabovaním z kôry. Treba to robiť opatrne, aby sa n eprimiešala aj kôra stromov. Suší sa prirodzeným teplom. Strata na váhe je l ,2 -l ,5 : l. Pre odosielanie vo väčšom množstve sa lisuje. Droga po usušení má výraznú, príjemnú vôňu. Lišajník obsahuje hlavne vonné látky, silicu a niektoré kyseliny, ktoré sú obvykle v lišajníkoch . Používa sa hlavne v priemysle voňavkárskom, slúži tu najmä na udržanie (stabilizovanie) vonnej zmesi jemných voňaviek, ako je napr. známy chypre, fougére a mitsouku, okrem toho na podobné účely sa používa v mydlárstve a všeobecne v kozmetike ako už spomínaný fixatér. Na tieto účely sa z neho pripravuje v)'ťažok - extrakt. Vetvičníku slivkovému je podobný vetvičník otrubový (Evernia furfuracea Ach.) , česky vetvičník otrubičný, ktorý má stielku podobnú tvarom, ale na rube čiernu. Z histórie je tento lišajník známy tým, že v stredovekom Egypte slúžil ako kvas do chleba. 5
PROČ SYNTETIZUJEME PRÍRODNÍ LÉČIVA? phMr . J. REICHELT Rada léčivých látek obsažených v rostlinách se dnes pi'ipravuje cherníckou cestou, synteticky. Jiste mnohého zajímá, jak se na taková "umelá" léčiva dívat a neméne zájmu také budí otázka, není-li chemická syntesa snad prosti'edkem, jak v budoucnosti omezovat pestování léčivých rostlin . Podívejme se predevším, co to ta "umelá" léčiva jsou. Pro chemika je léčivý princip rostliny sloučeninou jako každá jiná. Dovede stanovit jeho chemickou stavbu, asi tak jako stavitel zhotovuje plán budovy. Podobne jako podle plánu Ize postavit budovu, muže chemik podle zjištených údaju léčivý princip pi'ipravit chemickou syntesou. Pi'írodní látka a látka syntetická jsou naprosto shodné. Není tedy vubec žádného kvalitativního rozdílu mezi sloučeninou pi'ipravenou lidskou rukou a prírodou. Samozi'ejme ijejich léčivé účinky jsou úplne totožné a nejde tu v žádném smeru o nejakou náhražku, která by nás oprávňovala k sebemenší nedôvei'e. Když už jsme použili pi'irovnání chemické syntesy se stavitelstvím, nezbude než se vyrovnat i s námitkou, která nám právem muže býti položena: musíme stavet domy, aby meli lidé kde bydlet, ale proč umele pi'ipravovat látky, které nám nabízí príroda v l éčivé rostline ji ž hotové? Otázka chemické syntesy pi'írodních léčiv je predevším otázkou cenovou. Pokud syntetická príprava je levnejší než získávání léčivé látky z rostlinné suroviny, snaží se farmaceutický prumysl pi'ejít na syntesu. Jako pi'íklad uveďme vitamin C. Sami si pi'iblížíme predstavu o jeho spotrebe uvedomíme-li si, kolik tablet Celaskonu, Vicedrinu a Chinascorbinu padne na období jarních epidemií chi'ipky. To jsme uvedli jen zlomek z palety léku obsahující.ch vitamin C a nebudeme dále pokračovat v této bilanci. Rekneme si rovnou, že naše roční spotreba vitaminu C i s exportern representuje nekolik desítek tun! A nyní si predstavme, že bychom toto množství meli vyrobit z naší tradiční suroviny, ze sušených šípku. Bez zi'etele na ztráty, kterým se pfi žádné výrobe nelze vyhnout, bychom jich na 1 tunu vitaminu C spotrebovali asi 5 vagonu. Co bychom za takové léčiva museli zaplatit, netreba jiste dodával. Druhým faktorern, který rozhodne ovlivňuje otázku syntesy pi'írodního léčiva, je problém dostupnosti. Jako prve, použijeme i we praktického pi'íkladu. Velmi dule žitým léčivem je alkaloid papaverin, zastoupený napi'. v masove 6 vyrábeném Contraspanu. Papaverin je obsažen ve vyluštených makovicích, které jsou zpracovány pi'edevším na morfin. V porovnání s morfinem je papaverin v této surovine zastoupen v zanedbatelne malém množství a její zpracovávaný objem by sotva stačil pokrýt jeho spoti'ebu. Za výhodnejších podmínek by se papaverin dal sice tHit z opia, ale doby levné pracovní síly k získávání tohoto zdroje jsou nenávratne pryč, takže tu vyvstává vážná cenová otázka. Z tohoto bludného kruhu je pak jediným východiskem che~ická syntesa. Aby náš pohled na danou problematiku byl úplný, zmíníme se ješte o tom, že krome úplné (totálnO syntesy existuje ješte syntesa částečná (parciálnO. Pi'i tomto zpusobu pi'ípravy léčiva se vychází z pl'írodních látek, které se chemickou cestou jaksi dostaví. Co je to kodein a k čemu se používá, nemusíme jiste komentoval. Pi'ipomeňme si jen jeho blahodárný utišující účinek pi'i kašli. Zásoby pi'írodního kodeinu jsou vzhledem k jeho značné spoti'ebe malé, nehlede k otázce cenové. Naproti tomu je dostatek morfínu, který se po stránce chemické stavby kodeinu velmi podobá. Stačí jedna jednoduchá chemická operace, aby se morfín promenil v kodein. Proto je prakticky celá svetová produkce kodeinu postavena na jeho částečné syntese z morfinu. Jak jsme si již i'ekli, získává se morfín z vyluštených makovic. Poslední pi'íklad, který Ize nazvat chemickou architekturou, uvedeme z oblasti zpracování námele. Námel obsahuje nepatrné množství alkaloidu ergometrinu, který má klíčovou duležitost v porodnictví. Kdybychom chteli pokrýt naši spoti'ebu ergometrinu jen z pfírodního zdroje, musili bychom produkční plochy námele mnohonásobne rozŠíi'it . Naštestí byla vypracována jeho částečná synteza z ergotarnínu, kterého mu ž,e námel obsahovat až pul procenta. Protože ergotamin má molekulu značne vetší a složite jší než ergometrin, nejprve se částečne odbourá na jakousi základní kostru. K té se nakonec pristaví poti'ebný zbytek, aby vznikl ergometrin. Než!i se. vrátíme k léčivým rostlinám, uzavreme své úvahy o syntese poznámkou, že jeji výhody mohou být také diktovány čiste místnimi podmínkami. Napi'. tam, kde jsou velké pra žírny kávy nebo značné zásoby čajového odpadu, existují výhodné momenty k získávání prírodního kofeinu. Státy, které takovou výhodnou situaci nemají, precházejí na syntesu. Rada léčiv môže se vyrábet jak synteticky, tak
z piírodních surovin. Který z obou zpusobu bude zvolen, je čiste jen otázkou rentability. Náš rozbor mužeme uzavrít konstatováním, že chemická syntesa léčiv obsažených v rostlinách není nejaká samoúčelná akce, vedená snahou piírodní látky za každou cenu pripravovat umele. Je to proces, který se iídí prísnými ekonomickými zásadami, stej ne jako každá jiná výroba. Žádný farmaceutický prumysl si nemuže dovolit vyrábet drahá léčiva z rostlin, existuje-li jejich levná syntesa, a naopak. V žádném smeru tedy není chemická syntesa nejakou cílevedomou cestou k vytlačení léčivých rostlin zjejich posice. V rozvoji farmaceutické chemie sehrály léčivé rostliny významnou úlohu nej en jako pohnutky k syntese prírodních léčiv, ale také jako zdroje významných informací. Pri syntese totiž nejde vždy jen o prosté kopírování prírody diktované ekonomickou nutností, jak jsme poznali z uvedených príkladu. Pri rodní léčiva mohou také sloužit jako predloha, podle které lze stavet rozmanité obmeny a studovat jejich farmakologické účinky . Tak se napr. dospelo od kokainu k jednodušším sloučeninám, které pusobí místní znecitlivení, ale postrádají nežádoucí vedlejší účinky tohoto neblaze proslulého alkaloidu. Jednoduchým doplnením molekuly námelových alkaloidu atomy vodíku byla získána léčiva s výraznými účinky na nervový systém, u kterých úplne vymizel charakteristický vliv matečných sloučenin na deložuí svalstvo. Mohli bychom pokračovat ve výčtu príkladu, kde nám príroda v léčivé rostline poskytla predlohu k plodným a v mnohých prípadech vysoce významným obmenám. V tomto zamerení je pole chemické syntesy nesmírne široké, a sem také bude patrne v budoucnu smerovat její hlavní expanse. V tomto článku jsme se zabývali hlavními aspekty chemické syntesy ve vztahu k léčivým rostlinám. Syntesu léčiv obsažených v rostlinných zdrojích jsme vyložili jako dusledek ekonomických faktoru a osvetlili na nekolika vybraných príkladech. V záveru jsme se pokusili odhadnout další smer vývoje nových syntetických léčiv obmeňováním prírodních modelu. Objektivním rozborem faktu jsme došli k záveru, že chemickou syntesu nelze chápat jako nejaký cílevedomý prosti'edek, který by mel sloužit k postupnému omezování pestování léčivých rostlin. o NÁMEL! ŔhMr. JAROSLAV HRONES V širokém sortimentu léčivých rostlin, jejichž pestování a sMr organisuje národní podník Léčivé rostliny, má námel ponekud odlišnou charakteristiku. Je dána tím, že námel je cizopasnou houbou, kterou naši pestitelé získávají očkováním žitných porostu. Jako droga, tj . sušením konservovaná houba, má zachovánu další schopnost množení, neboť její vnitrní pletivo - plektenchym - muže se za sterilních podmínek očkovat na vhodné substráty. Vláknité hyfy, které plektenchym tvoi'í , se pri vhodných teplotách rozrustají na agarových substrátech a na svých vzdušných koncích odškrcu jí buňky oválného tvaru - konidie. Tyto konidie jsou účinnou složkou námeloviny, ze které naši pestitelé pripravují očkovací látku na námel. V současnosti se námel stal hledanou surovinou farmaceutického priimyslu. Moderním znalostem onámeli predcházel dlouholetý vývoj. popisovaný v literature . Mezi nejstaršími údaji jsou zmínky, že námele jako léku používali již starí Číňané pri tHkých porodech; léčivé účinky námele byly známy škole slavného starovekého lékare Hippokrata. Tehdy byl námel označován jako .. Triticum cornutum" a byl součástí receptur, jejichž základy sahají až do lékarství staroegypského. Námel d ále znali starovecí evropští prírodovedci, k jejichž neúplnému výčtu stačí uvésti jmena nejznamejSl: Gajus Pliníus Secundus (23-29 n. 1.), Aulus Cornelius (I. stol. n . 1.), Pedantius Dioskurides (kolem r. 50 n . 1.) a slavný Claudius Galenos 031- 201 n. 1.). S historií námele jsou však také spojovány i škodlivé účinky pro lidskou společnost - hromadná gangrenosní onemocnení, vzniklá z pozlvam mouky znečistené námelern. Vzhledem k neúplné diagnostice tehdejší doby se však údaje v tomto bode v literature liší. S postupným prohlubováním vedeckých poznatku o léčivých účincích námele došlo k jeho širšímu použití. Nejprve jako .. pulvis parturiens ", dále ve forme ruzných extraktu; jeho spotrebu v lékárnách kryl sMr plane rostoucího námele. R. 1820 se námel objevuje v americkém lékopise USP I, v našich zemích jest 7
Žitné .klasy s námelom 8 Sklerócia námele uveden v rakouském lékopise, čtvrtém vydání r. 1834. Tak se stal námel drogou oficinální a v druhé polovine minulého století vznikly pokusy o jeho umelé pestování, spojené se jménem lékárníka An!. Prikryla . Magistr Martin Voráček podrobne popsal techniku pestování námele z tehdejší doby, která v podstate využívala oskosporové infekce tak, že námel byl na podzim smíchán se zemí nebo s pilinami ~ za určitých podmínek zaset na pole, na než bylo pozdeji vyseto žito. Bylo to prímé napodobení životního cyklu námele; pestování námele touto formou bylo značne nerentabilní. Popularisací pestování léčivých rostlin a hodnocením jeho ekonomiky se v té dobe zabýval magistr Václav Boháč, redaktor Lékárnických rozhledu, jenž v roce 1901 vydal u pi'íležitosti hospodárské výstavy v Tábore brožuru O významu pestování léčivých a aromatických rostlin v Čechách. Poukazuje v ní zejména na rentabilitu pestování námele a hei'mánku , protože naše drogy mají v zahraničí nej lepší odbyt pro svou dobrou kvalitu. Zásadní obrat v poznávání námele a jeho obsahových látek pi'ineslo 20. století. V roce 1918 isoloval švýcarský profesor Stol! známele čistý ergotamin, účinný alkaloid dnes již klasického preparátu Gynergen Sandoz. Po isolaci ergotaminu dochází postupne k objasnení chemismu námele i farmakologického účinku alkaloidu v nem nalezených. Druhým mezníkem byla isolace čistého krystalického ergobasinu r. 1935 Dudleyem a Moirem a jeho pozdejší klinické využití. Tato isolace byla výsledkem výzkumu vodných extraktu námele, prostých ergotaminu a alkaloidu ergotoxinové skupiny,
započatého ve švýcarské laboratori profesora Guggisberga již r. 1918. Možno . iíci, že k isolaci ergobasinu došlo paralelne na více pracovi ští ch pod niznyml názvy: ergometrin (Dudley a Moir), ergobasin (StolI a Burkhardt), kteH získali jako první analyticky čistý preparát, ergotocin (Kharasch a Legault). U nás jest zarazen do Československého lékopisu II. vydání jako ergometrinium. V Americe byl prijat název ergonovin a vyrábí se tam preparát Ergonovin maleate. Význam ergometrinu spočívá hlavne v tom, že jest bez vedlejších účinku. V následujících letech byl isolován ergosmm a pozdeji jeho isomer ergosin (Smith, Timrnis); oba nebyly v tehdejší dobe využity. Významnejší byla isolace alkaloidního páru ergokristinu a ergokristininu (Stoll, Burkhardt v r. 1937). Velkým príspevkem k poznání chemismu námele byl objev, že puvodne zjištený ergotoxin jest variabilní smes! tfí alkaloidu, mezi nimiž se nacházel již zjištený ergokristin. Stoll a Rofmann tak r . 1943 dokázali, že ergotoxin lze rozdeliti na tri homogenní, lehce krystalizuj íd alkaloidy: ergokristin, ergokomin a. ergokryptin. V posledních letech postupuje výzkum alkaloidu klavinové skupiny, které byly isolovány ze sklerocií námele, rostoucího plane na Dálném východe na ruzných druzích trav. V dnešní dobe byla publikována rada prací o travních námelech, z nichž nekteré druhy prekvapují vysokým obsahem alkaloidu. Značný rozsah preparátu, pfi jejichž výrobe se námele používá jako suroviny, jest príčinou velké spotreby námele. Pro výrobu léku z isolovaných alkaloidu není možno zajistiti surovinu sberem plane rostoucího námele ze dvou duvodu : plane rostouci námel nedovoluje vetší prumyslové kalkulace a navíc jest ruznorodý po stránce obsahu účinných alkaloidu . Proto bylo nutno vypracovati technologii pestování námele umelou infekcí na žitných porostech, kterou v dobe po druhé svetové válce vypracoval Výzkumný ústav léčivých rostlin v Praze. Konečnou formou výzkumu byla žitná námelovina, kterou dnes vyrábí a expeduje národní podnik Léčivé rostliny Zbraslav n. Vit. Pfi výrobe námeloviny má zásadní duležitost kvalita výchozího sklerocia; ta musí být totožná s požadavky farmaceutického prumyslu. S výberem výchozího materiálu pro výrobu námeloviny souvisí celá problematika ras a kmenu námele. Chemická rasa jest taxonomickou jednotkou Claviceps purp. Tu!., charakterisovaná sklerocii námele, obsahujícími určité alkaloidy v určitých, vegetativne reprodukovatelných pomerech. Kmeny jsou jednotkou uvnitf jednotlivých ras a jsou dány výkonností, tj . schopností produkovati sklerocia s vyšším či nižším obsahem akladoidu. Jejich existence byla prokázána monosporickou isolacL Léky, které známele vyrábí farmaceutický prumysl, obsahují buď jednotlivé alkaloidy, v námeli obsažené, nebo jejich smes. V tomto smeru se pfi pestování námele podrizujeme požadavku prumyslu a pestujeme námel obsahující poti'ebné alkaloidy v množství, jež zaručuje rentabilitu výroby. Proto se dále snažíme uvnitf každého kmene positivními výbery zvýšiti obsah alkaloidu a zachovati čistotu alkaloidního typu. V národním podniku Léčivé rostliny Zbraslav n. Vit. provádíme positivní výbery výchozího materiálu k očkování základních kultur námeloviny již po nekolik let. Základním motivem byly literární práce, které prokáialy, že existuje možnost stupňovat obsah alkaloidu v umele pestovaném námeli selekcí, neboť produkce alkaloidu jest podmínena dedične . Positivním výberem se približujeme zemedelské praxi - bežne provádenému šlechtení druhu . Práce provádíme tak, že ve výkupním skladu námele odebíráme prumerné vzorky námele, které podrobujeme kvantitativním a kvalitativním analysám. Pro základní očkovací materiál vybíráme vzorky, jejichž sklerocia prevyšují svým obsahem alkaloidu prumer daného souboru. Výber vzorku se dále Hdí docíleným hektarovým výnosem lokality, ze které byl vzorek odebrán. Neopomíjíme ani makroskopický vzhled sklerocií použitých k dalšímu očkování. Zjištené Žitná náme/ovina 9
Pfi sklizni námele hodnoty kvantity i kvality alkaloidu, zjištené v jednotlivých vzorcích, jsou záverem vyhodnoceny, označ eny a pi'edloženy komisi odborníku. Po schválení analytických souboru se vybraná sklerocia za sterilních podmínek očkují do agarových pud. Po inkubaci tak získáme základní kultury žitných substrátu. Aplikací této metody se podai'ilo zvýšili obsah sumárních alkaloidu v produkčním kmeni námele a zachovati čistotu typu, o čemž bylo referováno v odborném tisku. Značným vývojem prošla též agrotechnika pestování námele. Velkou roli zde mely očkovací stroje s vymenitelnou sklizecí vložkou , jejichž výroba jest rovnež koordinována národním podnikem Léčivé rostliny. Aplikací poznatku výzkumu do praxe se zabývá vývojové oddelení nár. podniku Léčivé rostliny. Námelové otázce bylo u nás venováno značné úsilí, které vedlo k úspechum pi'i použití námelových alkaloidu v naší klinické praxi i pH exportu do zahraničí. Bylo již mnoho vykonáno - mnohé však dosud nebylo vyi'ešeno. V budoucnu bude nutno se zabývati úpravami žitného substrátu pomocí chemických pi'ísad, dosáhnouti zvýšení kvality konidií, nositelu námelové infekce. Bude nutno souborne doi'ešiti problematiku selekce, mít k dispozici sns l kmenový sortiment a pi'ejít na novou technologii námeloviny. POLN! KULTURA NAMELE RNDr. JAN KYBAL Celá fada léčivých rostlin, jejichž potfebu není možno krýt sberem plane rostoucích, je dnes již pestována v polních kulturách. Léčivé rostliny staly se tak bežnými zástupci velké skupiny speciálních zemedelských plodin. K dosažení toho bylo tfeba pfedevším vyšlechtit u každého pestovaného druhu vhodnou produkční odrudu, zjistit nejpfíhodnejší produkční oblasti odpovídající JeJlm vlastnostem a stanovit správnou agrotechniku. To si vyžádalo mnohaleté práce celé fady vedecký<;h pracovníku a zkušeností praktikli pro tyto úkoly speciali10 sovaného oddelení farmaceutické botaniky Výzkumného ústavu pfírodních léčiv v Praze (dfívejšího Výzkumného ústavu léčivých rostlin) a vývojového oddelení národního podniku Léčivé rostliny. Typickým pfíkladem léčivé rostliny pestované na velkých plochách v intensivní umelé polní kultufe je námel (Secale cornutum). Námel je cizopasná houba (botanický název Claviceps purpurea - paličkovice nachová), která vytváfí na klasech žita tmavé protáhlé útvary, jež nazýváme sklerocia. Sklerocia obsahují léčivé látky, kterým fíkáme námelové
alkaloidy a jsou proto žádanou surovinou prumyslu výroby léčiv. Také námel roste plane a dobu, kdy se planý námel vykupoval v lékárnách a používal k príprave léčivých výtažku, vetšina z nás dosud pamatuje. Když však bylo v naší zemedelské výrobe zavedeno používání čišteného a kontrolovaného osiva, začalo plane rostoucího námele ubývat, takže dnes je jeho výskyt na kulturním žite témer vzácností. Již pred druhou svetovou válkou a tesne po ní nebylo možno na našich polích nasbírat dostatek plane rostoucího námele a proto jsme ho museli dovážet ze zahraničí. Kapky, které se tehdy známele pripravovaly, obsahovaly ne príliš čistý výluh alkaloidu blíže chemicky neurčený. Také množství alkaloidu v kapkách nebylo stálé a kolísalo podle toho jak byl který použitý námel na účinné látky bohatý. Teprve ve tricátých a čtyficátých letech se díky rozvoji chemie podarilo dokázat, že účinnou složkou námele není jeden alkaloid, ale celá rada alkaloidu chemickou stavbou sobe nesmírne blízkých. Brzy nato bylo zjišteno, že jednotlivé alkaloidy obsažené v námeli liší se vzájemne v léčebných účincích a byl vysloven požadavek, aby vyrábené léky obsahovaly vždy jen jeden určitý alkaloid nebo skupinu alkaloidu bez prímesi ostatních. K uspokojení techto požadavku nebylo už možno jako suroviny použít plane rostoucího námele, který obsahoval nekontrolovatelnou, rok od roku se menící smes ruzných alkaloidu, protože oddelování žádané složky chemickou cestou by bylo príliš obtížné a neekonomické. Tato situace si prímo vynutila vyšlechtení odrud s vysokým obsahem jen požadovaných alkaloidu a vypracování agrotechniky polního pestování námele. Námel se stal novou kulturní zemedelskou plodinou. Agrotechnika pestování námele Agrotechnika pestování námele má proti bežným zemedelským plodinám své zvláštnosti, vyplývající predevším z toho, že jde o cizopasníka (parasita) . Hostitelem je kulturní žito. Žitná rostlina pfijímá výživu z pudy, v níž je upevnena svými koreny ; námel se usazuje ve kvítku žitného klasu a vyrustá zde místo obilky do podoby sklerocia odkázán na výživu, kterou čerpá z hostitelské rostliny v podobe šťávy proudící stéblem do klasu. Výživa: Práve tak jako je puda zdrojem výživy žitu, tak je žitná rostlina jediným zdrojem výživy námeli. Mezi nezkušenými praktiky byl dlouho tradován nesprávný názor, že námel jakožto choroba žita potrebuje ke svému zdárnému vývoji hostitele slabého, který by se nedovedl "bránit". Pravý opak je pravdou. Chce-li pestitel sklízet bohatou úrodu žita, musí pudu dobre vyhnojit. Na nevhodných a špatne vyhnojených pozemcích vyrustá žito slabé s krátkými klasy. Slabé rostliny nestačí vyživit zúrodnené semeníky a v klasech uzrává neduživé zrno podprumerné velikosti a jakosti. Námel vyrustá v žitném kví tku namísto obilkya je stejne jako ona odkázán na prísun živin žitnou rostlinou dodávaných. Proto závisí velikost námele práve tak jako hektolitrová váha zrna na kvalite žitného porostu, predevším na správném a dostatečném hnojení. Zásobní látkou námelových sklerocií jsou tuky, které predstavují proti škrobu obilek pfibližne dvojnásobnou energetickou hodnotu. Nadto je váha sklerocia až desetinásobne vetší než váha obilky. Houbový útvar spotrebuje tedy mnohem více živin než obilka namísto níž vyrustá, nehlede ani na množství cukru odpadajícího ve forme medovice. V prípade nedostatečne hnojeného žita živí se tedy námel nutne i na úkor ostatních v klase zrajících obilek. Proto jsou na slabém žite, na nemž je pestován námel, žitné obilky obyvkle menších rozmeru. Práve tak bylo dokázáno, že se vzrustajícím počtem sklerocií na klase klesá jejich váha. Závisí tedy vývoj sklerocia a proto do značné míry i úroda námele na množství živin, které muže hostitelská žitná rostlina hoube poskytnout. Prumerná váha jednoho sklerocia je 0,08 g. Pfi výnosu 50 kg/ ha se tedy sklidí z hektaru 625 000 sklerocií. U dobre vyhnojeného žita však je možno docílit pfi stejném počtu sklizených sklerocií úrody prine jmenším dvojnásobné. Teplota: Délka vegetace námele od infekce semeníItu až po zralé sklerocium je podstatne kratší než u žita. Počíná infekcí semeníku v dobe metání (v prípade sekundární infekce až v dobe kvetu) a končí pred dozráním žita. Vyrustá tedy námel v letních mesících, splňujících predevším jeho požadavek na pomerne vysokou teplotu. Teplota v prubehu rustu námele je hlavním vnejším faktorem, který rozhoduje o délce jeho vegetace. NejvýrazII
neji se to projeví, sledujeme-li v ruzných letech či v ruzne teplých oblastechdobu, která uplyne ode dne očkování žita k první viditeIné známce toho, že se infekce ujala - ronení medovice. V teplých letech se medovice začíná ronit již pátý až sedmý den po naočkování, nízká teplota muže tuto dobu prodloužit až na 14 dní i vice. Vlhkost: Druhým vnejším faktorem, významným již proto, že se jedná o kulturu houby, je vlhkost resp. zásobení námele vodou. Práve tak jako je hostitelská rostlina rostoucímu . sklerociu jediným zdrojem výživy, je zároveň i hlavním zdrojem vody. V prvních fázích vývoje a rustu je mladé sklerocium ukryto mezi plevami a chráneno pred vysušujícími účinky ovzduší. Ke konci tohoto období se začíná ronit medovice, takže celý houbový útvar uložený dosud v uzavreném prostoru mezi plevami je zalit vodným roztokem živných látek. Dosud mladý houbový útvar nestačí veškerý roztok spotrebovat a jeho prebytky vytlačuje ven z kvítku, kde je mužeme spatrit zvlášte v ranních hodinách, první dny jako či ré, pozdeji mléčne zakalené kapičky medovice. Hlavní živinou, rozpuštenou v medovici v nejvetším množství, je cukr. Vysoká koncentrace cukru v medovici pusobí, že ani za suchých teplých slunečných dnu tento roztok zcela nevysychá. Zahušťuje se odparováním vody jen tak dlouho, až je dosažená koncentrace za dané teploty v rovnováze s vlhkostí vzduchu. Naopak jakmile teplota klesá nebo vlhkost vzduchu stoupne, k čemuž dochází v našich podP1ŕnkách pravidelne v časných ranních hodinách, pohlcuje medovice velmi aktivne vzdušnou vlhkost a tím dochází k jejímu zreďování. Silná ranní rosa je pro kulturu námele velmi významným faktorem. Kdyby totiž nedocházelo k zreďování medovice pres den silným odpaŤováním značne zahuštené a dosahující často až sirupovité konsistence, bránila by vysoká koncentrace cukru námeli ve vzrustu a sklerocia by vyrustala jen do :malých rozmeru, nebo by se v kraj ním prípade nevytvárela vubec. I když jsou tyto prípady v našich klimatických podmínkách ojedinelé, presto byly v nekterých extrémne suchých letech na nekteTÝch lokalitách pozorovány. Proto je treba faktor vlhkosti prostredí respektovat a vyvarovat se umísťování žitných po12 rostu určených k pestování námele do extrémne suchých oblastí. Námel pestujeme proto vždy na místech vlhčích, nejlépe ležících v blízkosti vodních ploch a chránených pred účinky vysušujících vetru (údolí, u lesa a pod.). Bohaté ranní rosy a prípadný déšť umožňují tedy tím, že zreďují zaschlou medovici, rychlejší rust sklerocií. Medovice obsahuje však vedIe cenných živin, potrebných pro rust námele, i odpadní zplodiny vylučované houbou, které by mohly, kdyby došlo k jej ich nadmernému nahromadení, rust naopak brzdit. Déšť tyto spolu s medovicí s klasu omývá a rosou zredená medovice již pri mírném vetru s klasu snadno odkapává, čím ž se nepríznivé pusobení odpadních zplodin odstraňuje . Pokusne bylo zjišteno, že umelou závlahou žita v dobe rllstu námele a často opakovaným rosením klasu vodou se úroda námele zvyšuje, i když je možno z praktického hlediska považovat za dostatečné, vyloučíme-li z pestování námele oblasti extrémne suché. Očkování : Pro dosažení vysoké úrody námele má prvoradý význam správné provedení nákazy žitného porostu. Infekci provádíme vpichem jehlami válcu očkovacího stroje do klasu. Jehly smočené očkovací látkou nabodávají a zraňují jednotlivé kví tky a zanášejí do zranených míst zárodky námele (spory zvané konidie) . Velkou úlohu pritom hraje počet vpichu, jinými slovy husota jehel na válcích očkovacího stroje. Ukázalo se totiž, že ne všechny vpichy vedou ke vzniku sklerocia. Skutečne účinné jsou jenom takové, které zasáhnou část kvítku, kde se nachází semeník, t. j . vpichy do spodní prípadne ješte strední tretiny vnejší plevy. Vpichy do horní tretiny plevy infekci zpravidla nepusobí. Hustota jehel na válcích očkovacích stroju dosud vyrábených je nedostatečná, takže opakovane dvakrát po sobe provedenou infekcí žita se hektarové výnosy podstatne zvyšujL Pri opakovaném očkování zvyšuje se však i nebezpečí poškození žitného porostu, takže tento zpusob není možno obecné doporučit a je v praxi používá n jen zkušenými pestiteli. Dvojím očkováním zvyšuje se pochopitelne i dvojnásobné spotreba očkovací látky. Stejného zvýšení výnosu bez poškození porostu žita bylo dosaženo použitím očkovacích stroju, do kterých byly vmontovány válce s dvojnásobným počtem jehel.
Druhotná infekce: VedIe počtu vpichu závisí úspech polní produkce námele od včasného provedení infekce. Očkovat je totiž treba na samém počátku metání žita, aby mohlo docházet k samovoIné druhotné nákaze, jíž se namel rozširuje v dobe kvetu žita. Nositelem druhotné nákazy je medovice, která obsahuje obrovské množství zárodku námele (konidií). Medovice je pro svuj vysoký obsah cukru a charakteristický zápach vyhledávána hmyzem, který ji roznáší do dosud nenakažených práve kvetoucích otevrených) kvítku a pomáhá tak zvyšovat výnosy námele. K prenosu nákazy dochází i stékáním medovice z horních nakažených kvítkú do práve kvetoucích kvítkú spodnejších, nebo trením klasu o sebe za vetru. U pozde naočkované ho porostu žita objeví se medovice až po odkvetu, kdy jsou opylené a prípadne již oplozené kvítky opet uvavreny a k druhotné nákaze nedocházL Pokusne bylo zjišteno a praxí mnohokrát potvrzeno, že často až polovina celkové úrody námele spadá na vrub druhotné nákaze. Intensita druhotné nákazy však pochopitelne závisí na intensite umele provedené nákazy očkováním. Čím více je ohnisek, z nichž se muže nákaza šírit, tím je i pravdepodobnejší, že se skutečne rozšírL Obecne je tedy možno shrnout, že druhotná nákaza muže až zdvojnásobit úrodu námele, její význam se však uplatňuje jen v takových prípadech, ve kterých byla správne ta včas provedena prvotní nákaza očkováním. Je-li účinek očkování roven 1 kg/ha námele, pak druhotná nákaza mUže tuto úrodu zvýšit na 2 kg/ha. Rovná-li se však účinek první nákazy 50 kg/ ha, tvorí dvojnásobek této hodnoty již podstatné zvýšení výnosu na 100 kg/ha. Závery Pestování námele má u nás dnes již patnáctiletou tradici. Za tuto dobu bylo získáno jak ze zemedeIské praxe tak z výzkumu mnoho cenných zkušeností, které po zobecnení byly podkladem pro vypracování agrotechniky polní produkce námele, jejíž hlavní zásady jsme se pokusilí objasnit v tomto článku. A práve proto, že dnes již nelJláme v agrotechnickém postupu polní kultury námele podstatnejší mezery, zústává prekvapivou a velmi neuspokojivou skutečností, že hektarové výnosy námele stále kolísají ve velmi širokém rozmezL Spičkové výnosy dosahují až 400 kg/ha, zatím co často bývá z hektaru žita získáno treba jen 10 kg námele. Pritom se s témer pravidelnou zákonitostí setkáváme s vysoce nadprumernými výnosy u stále stejných pestitelu, zatím co u vetšiny ostatních výnosy rok od roku nekontrolovatelne kolísaj L Svedčí to buď o nedokonalé informovanosti vetšiny pestitelu o agrotechnice pestování nebo o jejím hrubém nedodržovánL Práli bychom si, aby tento článek prispel svým dílem ke zvýšení produktivity polní kultury námele. STARÉ I NOVÉ O NÁPRSTNÍKU IN2. J. PITRA, csc. S pojmem náprstník je mezi naším !idem spjato nekolik predstav. Jedni mají na mysli rostlinu se syte zelenými, vejčite klínovitými listy a nádhernými hrozny nachove červených kvetu, kterou ojedinele nebo v menších skupinách najdeme napr. v Krkonoších. Jiní znají druh s bohatými syte žlutými kvety, hojne rozšírený hlavne na slunných okrajích lesu a na lesních pasekách. Konečne mnozí poznali náprstník pestovaný v kulturách, který se vyznačuje kopinatými listy a mléčne zbarvenými , celkern skromnými hrozny kvetu. V dnešní dobe známe pres 20 samostatných druhu náprstníku, z nichž v pravém smyslu náš domácí je náprstník velkokvetý svelkými žlutými kvety. Červene kvetoucí náprstník nachový, na území Československa pomerne vzácný, pronikl k nám ze západní Evropy pres Krušné hory. Je tedy zde rostlinou zplanelou . Trebaže se mu na nekterých místech darí celkern dobre, neznamená to, že jej mužeme v naší prírode trhat - je rostlinou chránenou! Pro zajímavost dodejme, že bujne rostoucí exempláre náprstníku nachového by}y nalezeny do13
konce až v Himalájích. Jakou pouť prodelalo jeho drobounké semínko z evropské domoviny na úbočí asijských velehor, vymyká se našim predstavám. Posléze uvedený, plantážne pestovaný náprstník vlnatý je u nás hostem, neboť jeho domovem je Balkánský poloostrov. Je ve 7ldejších klimatických pomerech dosti náročnou kulturní rostlinou a dává nám to až príliš dtelne najevo pomalým rustem a náchylností k chorobám. Až na tri stredomorské druhy jsou náprstníky rostliny d~ouleté, které v prvním roce vytvárejí pfí:llemní ružici listu a druhým rokem kvetou. Zde soustredíme zájem na náprstník nachový a vlnatý, neboť jsou zdroj ern životne duležitých léku, a proto plným právem stojí mezi léčivými rostlinami na čelném míste. Povíme si neco z jej ich zajímavé historie, seznámíme se s jejich významem v lékarství a objasníme si, jaké účinné látky obsahují. Historie náprstníku začín á v Anglii. V hrabství Shropshire žila kdysi stará korenárka, která se pmslavila úspešným léčením vodnatelnosti. Troufala si dokonce i na takové prípady, pred kterými kapitulovaly soudobé lékai'ské znalosti. Vedelo se, že léčí odvarem ze smesi bylin, ale složení léku zustávalo jejím tajemstvím. Zdálo se dokonce, že je s sebou vzala do hrobu, dokud se v jedné skotské rodine nenalezl prastarý recept, který obsahoval soupis bylin shmpshiské zázračné korenárky. Šťastnou náhodou nepi'išel vzácný nález nazmar a ,dostal se roku 1775 do rukou lékare Witheringa. Lékar byl vynikající znalec mstlin a nedalo mu pmto mnoho práce, aby mezi 20 bylinami, z nichž se léčivá smes skládala, uhodl tu pravou - náprstník nachový. Proč práve ten? Bylo o nem v té dobi' již mnoho známo z lidové tradice. Názory se však rozcházely a nechybely ani takové, které pred jeho používáním dlitklive varovaly. Varovné hlasy vycházely ze zkušenosti, že vetší dávky náprstníku namnoze privodily úporné zvracení, prudké prujmy a dokonce byly zaznamenány i prípady smrti. Ale Witheringovi stále nedaly spát pozoruhodné léčitelské úspechy staré korenárky a nakonec pojal myšlenku venovat se studiu léčivých vlastností této rostliny. Nebyl to úkol hodný závisti, protože na počátku bylo možno do hry vs adit jen neochvejnou víru v lidský rozum a velkou lásku k trpícímu nemocnému. Witheringuv osobní a vedecký profil zustane navždy svetle promítnut na historické pozadí, kde se na pude lidové tradice a zkušenosti rodily základy dnešní terapie. Veden neochvejnou vulí poznat, pečlive studoval zpusob sberu a sušení rostliny. Trpelive vyšetroval vhodné dávky léku a s obdivuhodnou bystrostí úsudku 14 sledoval na nemocných jeho účinek. Po desítileté námaze svá pozorování shrnul ve vedeckém díle, které ješte dnes prekvapuje svou vecností. S nepredstavitelne jednoduchými prosti'edky tím položil základ dnešních znalostí o léčení srdeČní nedostatečnosti, která se skrývala jako pravá príčina vodnatelnosti. Prostými slovy i'ečeno, srdeční nedostatečnost (insulficience) záleží v poklesu výkonu nemocného srdce, které z jistých pi'íčin se nedostatečne vyprazdňuje a omezene otevírá. Následkern ochablé činnosti srdečního svalu pak dochází ke snížené cirkulaci krve a v tele se počnou hromadit nežádoucí látky. Tím se naruší i hospodai'ení s vodou, která se ve stále vzrustající míi'e hromadí v tkáních, místo aby odcházela z organismu pi'irozenou cestou. Tak vzníká vodnatelnost, jež neléčena muže dosáhnout katastrofálního merítka apusobí nemocným nesmírná utrpení. DaIším charakteristickým pi'íznakem choroby je napi'. dušnost. Dnes víme, že blahodárný účinek náprstníku, jak jej odhalil Withering, tkví ve schopnosti určitých látek specificky podpoi'it činnost ochablého srdce. Úleva, která se u nemocného dostaví, se často projeví velmi brzy. Pokud se pacient i'ídí radou lékare a lék pravidelne a v predepsaných dávkách užívá, vrací se často k životu doslova z prahu hrobu a muže se namnoze bez vážnej ších potíží dožít vysokého veku. Léčebné úspechy, dosažené Witheringem použitím náprstníku byly na svou dobu, dá se !íci, zázrakem a není proto divu, že tato rostlina se takl'ka pres noc stala predmetem živého zájmu. Jak tomu v historii vedy nekdy bývá, predeše! Withering v jistém smeru svou dobu. Záhy se totiž ukázalo , že současné chemické znalosti 7ldaleka nestačí na to, aby se z náprstníku podal'ilo získat účinnou látku v čistém stavu. Presto, že na prípravu léčivého principu rostliny nebylo šetreno odmenami, dočkal se, svetla sveta bezmála 50 let po Witheringove smrti. Látka byla na zvána digitoxin a pred časem slavila stoleté jubileum svého vítezného ta žení proti lidskému utrpení. - Zde zakončíme historii náprstníku nachového a obrátíme zretel na jeho mladšího sourozence, náprstník vlnatý. Náprstník vlnatý je podle našeho výroku mladší z hlediska praktického využití, neboť k jeho chemickému studiu došlo pomerne nedávno. Tehdy již byly načerpány bohaté zkušenosti, jejichž význam se projevil mílovými kroky, s jakými bylo dosaženo prvních prakticky upotrebiteiných výsledku. Jaký pronikavý zájem byl projeven o tento rostlinný druh je patrné z toho, že na počátku tricátých let se do jeho studia vrhly 'hned 3 skupiny badatelu:
www.shopherba.skRkJQdWJsaXNoZXIy MTYxNjU3OA==