Mnohý včelař by na otázku, proč pěstuje včely, dal jednoznačnou odpověď: .. Ano, mám radost z plných hrnců medu; ale bez včel si dnes nedovedu představit svůj život. Mám proste rád tuhle práci s včelami! A pak - bez včel by nebylo možné opylení ovocných stromu a rostlin pěstovaných na semeno."

Ano - byla to celkem správná odpověď. Lidé začali pěstovat včely pro med, tehdy jediné sladidlo. A vosk pak sloužil k výrobě voskovic. Ale tenhle význam dnes samozřejmě ustoupil do pozadí. Zbyla tedy jen radost ze zajímavé práce? Sportovní zápal a rozumně využitý volný čas?

V současné době by bylo nejsprávnější včelařovu odpověď obrátit. Neboť prvořadý význam má včela jako jediný opylovač mnohých rostlin ,a u většiny zemědělských plodin nebo ovocných dřevin si nedovedeme představit jednodušší, dokonalejší a lacinější způsob jejich opylení. A bez opylení by nebylo jablek, hrušek, :třešní, švestek - bez včel by nebylo ovoce. - Většina člověkem pěstovaných plodin je odkázána na opylení včelami. Bez včel by nebylo dostatek osiva, pícnin, jetelovin, olejnin ani zeleniny! To je tedy len hlavní užitek, který nám všem poskytují včely. Na opylení jiným hmyzem se nemůže pěstitel vůbec spoléhat. A na jaře nemůže čekat pomoc ani od čmeláku, protože přezimují pouze samičky a musí založit znovu celé nové, a zase ješte jen nečetné společenství.. Zato včely přečkají dík starostlivosti včelařově zimu IV mnoha tisícičlenném hroznu v teplém rohu úlu.

Včely si člověk přinesl k zdomácnění z lesostepi. Tu pak proměnil v polní kultury. Změnil původní prostředí včel; přirozených porostu stále ubývá, neboť je lidé !I1ahrazujl jen z malé části výsadbou pro včelu nejvýhodnějších bylin a dřevin. Akátové nebo lipové opojení" trvá krátce a nevydaří se každým rokem. Ani úly nestojí vždy uprostřed právě rozkvetlého lánu řepky. Vždyť moderní způsob "kočování" se včelstvy na postupně rozkvétající plochy je metoda dosud mnohem náročnejší po všech stránkách než jiné zpusoby približování včel pastve. Ale žádný poctivý včelár se nemůže spokojit se samovolným průchodem snky. Stačí projít roční záznam důkladného včelařského odborníka, ve kterém si zaznamenával údaje o plírustku váhy na úlové váze. Vetšinou není přibývání plynulé a nekdy se muže dokonce objevit i v jinak vhodném termínu nápadný pokles váhových hodnot. Včely tedy nepřinášely zásoby, ale naopak - ubíraly z nich. Možná, že to vysvětlí sousední rubrika, ve které si včelař zaznamenával počasí. Muže se však stát, že nenajdeme jiné vhodné vysvětlení než to, že bylo sice příhodné počasí, ale v optimální vzdálenosti od úlu nebyl dostatek pastvy. Mezera ve snášce mohla být způsobena tím, že jeden porost odkvetl a ostatní porosty jsou ještě před rozkvětem.

Proto se každý rádný včelař snaží zaplnit tyto mezery z několika důvodu. I když je ve vetší vzdálenosti od úlu příhodná pastva, snůška z míst na okraji včelího doletu je pro včely energeticky velmi vysilující Ani bližší porosty nemohou včely za  nepohody navštěvovat. Náhradní kultury tedy včelař vysévá nebo sází přímo do zahrad a zahrádek, nebo osévá nevyužité plochy v blízkosti včelínu. Včelařské společnosti se mnohde snaží řešit nepravidelnou snůšku výsevem mimořádně významných včelařských rostlin, jakou je bezesporu svazenka nebo pohanka. Ale užitek z takto osetých ploch je pauze jednostranný!

Jinou zkušenost mají včelaři, kteří obrátili svoji pozornost na pěstování heřmánku [Matricaria chamomilla) nebo náprstníku vlnatého [Digitalis lanata). Hned se dovíme proč. Ale pěstování takových rostlin se vyplácí pouze na velkých plochách a slouží ke zlepšeni pastevní ch podmínek v rámci celých oblastí.

Jak si počíná včelař j{ zlepšení místních snůškových poměru? Vždyť k zřizování náhradní pastvy se neuchyluje jen proto, že chce zabezpečit plynulejší snůšku medových zásob. Největší spotřeba pylu je ve včelařství samozřejmě na jaře; respektive na jaře je v blízkosti úlu dostatek pylodárných rostlin, rozhodujících pro výživu plodu, a tedy pro dobrý rozvoj včelstva před hlavní snůškou. Včely však sbírají pyl po celé léto pro přímou spotřebu i pro zásoby. Nasazení plodu je právě závislé na stavu pylových zásob.

Při volení náhradních kultur musí tedy včelař sledovat několik hledisek. Zda dá přednost nektar poskytujícím rostlinám před pylodárnými, to rozhodne místní pastevní mapa, vlastní fenologické záznamy o době rozkvetu a délce kvetení rostlin v blízkosti včelína -a rovněž údaje, získané sledováním váhy kontrolního úlu. A konečně lze zajistit pro včely dobrou pastvu a ještě je možné tento užitek rostlin kombinovat s jejich dalším významným přínosem pro člověka. Je totiž výhodné pěstovat právě ty rostliny, které svým obsahem léčivých látek poskytují cenná léčiva.

Volba je někdy obtížná, protože snadný výběr je stěžován zmíněnými hledisky a ne vždy máme možnost vyzkoušet nejvhodnější rostliny. Nebude tedy snad na škodu připomenout si některé příklady.

Mezi dobré pylodárné rostliny patří vytrvalý sléz maurský (Malva maurmana) s výstavnými červenými květy. Kvete v červnu a červenci, kdy se sbírají květy. Zdálo by se sice, že je nelogické pěstovat včelařskou rostlinu, když květ je zároveň sbíranou drogou. Ale stačí si uvědomit, že včelstvo muže za jediný den nasbírat 1/2 kg pylu a je hned jasné, že rostliny kvetoucí více dnů mohou být dobrou pylodárnou nebo i nektar poskytující základnou pro včely a ještě lze využít obsahové látky shromážděné rovněž ve květech.

Dále si všimneme dvou blízce příbuzných druhu slezu maurského. Proskurník růžový čili topolovka (Althaea rosea) kvete rovněž v červnu a červenci a poskytuje drogu sušenými květy spolu s kalichem.

Proskurník lékařský (Althaea officinalis) dává hned několikerý užitek. Jako už uvedení zástupci čele de slizovitých rostlin i květy tohoto druhu jsou bohatým zdrojem pylu. Navíc poskytuje drogu svým kořenem, který se sbírá na jaře, a listem, jehož doba sklizně je v létě.

Mátu peprnou (Mentha piperita) znají dobře včelaři, i ti, kdo ji pěstují jako léčivou rostlinu. Proto se jen zmiňme, že list lze sbírat dvakrát do roka. Nechceme-li oslabit rostliny před květem, kdy sbíraný list má nejkvalitnější silici, sbíráme nať až v srpnu. Tato sklizeň se však už hodí jen pro průmyslové zpracování Kdo zkusil přesadit na vlhčí místo své zahrady krušinu (Frangula alnus), je s ní jisté plné spokojen. Je to dobrá nektarodárná rostlina a ješte poskytuje léčivou kuru.

Všestranný užitek muže mít včelař-zahrádkář z pěstování známé byliny dobromysle obecné (Origanum vulgare). Tato vonná, statná, mateřídoušce podobná rostlina je celý červenec a srpen hojné navštěvována včelami, i když je opodál dostatek jiné pastvy. Její nať je hledaná droga.

Těch několik jmen rostlin, které jsme uvedli, zdaleka nevystihuje celou šíři výběru, tu obrovskou a rozmanitou paletu léčivých rostlin, kterou má včelař k dispozici, chce-li spojit užitek včelařský důležité rostliny s dalším prospěchem - se sklizní léčivých drog. Zde však nejde o vyčerpávající výčet, nýbrž jen o upozornění na některé z mnoha možnosti. A co je další predností jme;novaných rostlin? Že jde vesměs o rostliny planě rostoucí na místech, které bylo původním včelím prostředím, a o druhy, které jsou jinak běžné pěstovány jako okrasné. Odpadá tedy náklad potřebný pro získání osiva nebo sazenic. Všechny rostliny si může včelař namnožit snadno sám!

Ale nakonec si zopakujme ještě jednou, že ve většině případu je včelař nucen zavést náhradní nebo doplňkovou pastevní kulturu pro nedostatek blízkých porostu pylodárných rostlin. Vysoké nároky, kladené na pylodárné, ro,stliny, splňují ješte další tři druhy, jejichž doba kvetení se nekryje, ale naopak vhodně na sebe navazuje. Bohaté kvete dva až tři měsíce třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) a poskytuje hojnost pylu svými Herni svazečky tyčinek. Koncem léta se sklízí kvetoucí nať.

O zlatobýlu (Solidaga virglaurea) se všeobecně míní, že je to pauze nektarodárný druh. Ale toto pozorování neplatí vždy. Je-li nedostatek nektarodárných rostlin, ale pylová základna je dobrá, včely sají pauze nektar. V době přechodného nedostatku jiných pylodárných druhu se však můžete přesvědčit snadno () tom, že včely se vracejí na česno z náletu na kvetoucí zlatobýl s mohutnými pylovými rousky. A teprve v září se sbírají kvetoucí vrcholky lodyh.

Největší nedostatek pylu pociťují včely ovšem na jaře, jak jsme se již o tom zmínili. Proto včelaři doplňují chudý počet časne rozkvétajících druhu rozmnožováním porostu vrb. Ale mnohdy se zapomíná na mnohostranný užitek lísky (Corylus avellana), která se dobře hodí místo živého plotu. A mimo užité k pylodárnými jehnědami, Rozkvétajícími v kritickou dobu - v březnu a dubnu - poskytuje její list v létě drogu a o podzimní sklizni se snad ani nemusíme víc zmiňovat... Při volbě léčivé a zároveň včelařská ceněné rostliny je třeba však pamatovat na jedno důležité pravidlo: Ne mnohé - ale mnoho! Nejen proto, že při sběru léčivých rostlin je to výhodnější i zároveň výnosnější. Ale hlavně s ohledem na užitek pro včely. Ty totiž nerady přelétají během dne s květu jednoho druhu na jiný. Při sběru pylu nebo nektaru jsou přísné vázány na jediný druh navštívený při prvém ranním výletu. Jestliže se tento druh vyskytuje v okruhu produktivního doletu včel jen ojediněle, včely se marné vysilují jeho hledáním, a to se samozřejmě projeví sníženým výnosem. Proto je nejvýhodnější zvolit k osetí nebo osázení ploch kolem včelínu právě ty dvě nebo tři rostliny, které jsou v místních podmínkách vhodné pro pěstování a zároveň dobou  květu vyplňují mezeru v přestávce "medování" polních kultur, nebo při omezené produkci pylu jiných vzdálených porostu jsou rovnocennou náhradou.

Ale současné můžeme dosáhnout i zvýšeného druhého, ekonomicky cenného výsledku. Neboť při pěstování rozmanitých rostlin nelze často použít vhodné mechanizace, která zvyšuje rentabilitu pěstováni a výnos i z menší plochy.

A radost z práce muže mít včelař jen tehdy, jestliže se mu vynaložená námaha a péče vrací s mnohonásobným užitkem!

Jan Toman, prom. biolog


You-Tube kanál Herby

Kanál Herby