Brzy na jaře, a pokud jsou podmínky velmi příznivé již od konce února, ještě dříve než vyrostou listy, objevují se žluté květy podbělu. Slabě voní po medu a chutnají podobně jako listy, které jsou mírně hořké. Po odkvětu vyrůstají dlouze řapíkaté srdčité, 5 – 20 cm dlouhé listy v přízemní růžici. Listy podbělu lze zaměnit za listy devětsilu bílého (Petasites albus), avšak listy podbělu jsou menší, s tmavě zbarvenými zoubky po obvodu, a v řapících mají cévní svazky uspořádány do U, zatímco u devětsilu jsou rozmístěny nepravidelně.

Podběl lékařský (Tussilago farfara L., Asteraceae) se přirozeně vyskytuje v Evropě, Africe, západní a východní Asii a po zavlečení i Severní Americe, kde je považován za invazivní rostlinu. Podběl patří k poměrně rozšířeným druhům rostlin, které se vyskytují na suchých teplých stanovištích s propustnými půdami, na zaplevelených plochách, na hlinitých a jílovitých půdách a je považován za indikační rostlinu pro zamokřené oblasti. Název je odvozen z latinských slov „tussi“ = kašel a „ago“, což vyjadřuje odhánět, hnát a „farfara“ související s latinským „far“ = mouka, pravděpodobně pro plstnatý, jakoby „pomoučený“ rub listů.

Podběl patří k nejstarším lékům, které doporučovali proti kašli již Dioskoridés, Plinius a Galén, stejně jako Hildegarda von Bingen při onemocnění dýchacích orgánů. Obsahuje slizovité látky (polysacharidy), steroly, třísloviny a hořčiny, pyrrolizidinalkaloidy (včetně jedovatého sunkirkinu a senecioninu, které ve vyšších dávkách mohou poškodit játra), prvky draslík, vápník, zinek, hořčík, železo, kyselinu křemičitou aj. Listy podbělu obsahují i mutagenní a potenciálně karcinogenní pyrrolizidinové alkaloidy, proto by čerstvé listy nasbírané v přírodě neměly být používány, avšak po usušení se obsah nežádoucích látek výrazně snižuje. Kvůli těmto látkám byl prodej podbělu v Rakousku a Německu zakázán, ale v současné době jsou k dispozici odrůdy (např. „Wien“), které tyto alkaloidy neobsahují.

V lidovém léčitelství se podběl doporučuje pro krátkodobé po-užití při potížích horních cest dýchacích, proti průjmům, při zánětech močového měchýře a cukrovce, paradentóze, na spáleniny, bolestivé klouby a svaly, otoky z bodnutí hmyzem nebo vředy, při zánětech žil a hojení ran...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.


ISSN 1335-9878

Predplatné

Sponzori

Inzercia

You-Tube kanál Herby

Kanál Herby