Chřest obecný – Asparágus lekársky (Asparagus officinalis L., Liliaceae) je v současné době známý především jako oblíbená lahůdková zelenina, ale po tisíciletí byl ceněný v přírodní medicíně jako léčivá rostlina. Podobné použití měl i příbuzný, planě rostoucí druh, chřest špičatý – Asparágus končistolistý (Asparagus acutifolius L.), stálezelený polokeř, který se vyskytuje pouze ve středomořských oblastech. Původ chřestu není pevně stanoven. Některé národy Blízkého Východu, Egypťané a Řekové pěstovali chřest mnohem dříve, než se objevil v 16. stol. v Evropě.

Používání chřestu již před 20 000 lety dokládají vykopávky z údolí Nilu a podle nejnovějších genetických analýz lze považovat za „kolébku“ chřestu Afriku. Před více než 5000 lety chřest používali Číňané (příbuzný současného chřestu) k léčení kašle, problémů s močovým měchýřem a vředy. Podobně ho používali před 4500 lety i Egypťané, ve 2. století před naším letopočtem Řekové a Římané. S úpadkem římské kultury zmizelo i pěstování chřestu a pěstování se obnovilo až v 16. století – chřest byl v té době považován za drahou pochoutku dostupnou pouze šlechtě. Jako léčivá rostlina byl upřednostňován divoký chřest, který se používal až do 19. století na různé neduhy, např. proti kožním skvrnám, malomocenství, bolestem zubů, jater, sleziny a ledvin, na odvodnění  či jako projímadlo. V homeopatii se chřest využívá např. při potížích s ledvinovými kameny a srdeční slabosti. Chřest je považován také za afrodiziakum...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.


ISSN 1335-9878

You-Tube kanál Herby

Kanál Herby