Polynésie je subregion v Oceánii tvořený více než tisícovkou ostrovů středního a jižního Pacifiku. Rohy polynéského trojúhelníku tvoří oblasti Havaj, Nový Zéland a Velikonoční ostrov. Uvnitř trojúhelníku leží mimo jiné Samoa, Tonga a Tahiti. Jde tedy o tropické a subtropické oblasti s deštnými pralesy, ale i mírné oceánské podnebí na Novém Zélandu, z čehož vyplývá velmi rozsáhlá rostlinná biodiversita.
Polynésané jsou považováni za potomky Austronésanů. Původním domovem této rozsáhlé populace je ostrov Tchajwan, na nějž dorazili první osadníci přibližně před 8000 lety z jižní Číny. Následně se obyvatelé tohoto ostrova začali rozšiřovat po moři do dalších oblastí Oceánie. Do západní Polynésie první obyvatelé dorazili přibližně 1000 let př. n. l. a řadíme je k potomkům Lapitské kultury. Kolonizace východní Polynésie probíhala přibližně v letech 1025 – 1290 n. l., poslední byl osídlen Nový Zéland před 700 – 800 lety obyvateli z ostatních oblastí Polynésie a byla vytvořena maorská společnost s výrazně vyvinutým systémem fytoterapie. Až do příchodu prvních Evropanů obyvatelé jednotlivých oblastí žili izolovaně s minimálními kontakty s okolními ostrovy, nicméně spekuluje se o jejich styku s Indiány v Jižní Americe. Ze všech rostlin používaných ve fytoterapii se 70 % používalo ještě před kontaktem s Evropany a 30 % sem bylo zavlečeno Evropany z ostatních oblastí Pacifiku. Mnoho léčivých rostlin Tonganů nebo Samoanů pochází zejména z Fidži a začaly se objevovat až s prvními Evropany.
Léčitelé v Polynésii mají různá domorodá označení podle ostrova, kde žijí a léčí. Obvykle jsou to ženy středního věku, které si projdou speciálním školením, nicméně to nejsou profesionální léčitelé, protože většinu času fungují jako ženy v domácnosti a starají se o rodinu. Za jejich pomoc se neplatí, obvyklé jsou však různé drobné dárky. Ve společnosti je zakořeněná silná víra v jejich zkušenosti a znalosti, používané léčivé rostliny jsou pak pokládány za dar od Boha.
K nejvýznamnějším tradičním rostlinám využívaným více jak 2000 let k léčbě různých akutních i chronických onemocnění je Morinda citrifolia L. – morinda barvířská – noni citrusolistá (Rubiaceae). Jde o strom vysoký až 10 m, listy celistvé, vejčité a lysé. Srůstem dvouplodolistových semeníků květů sdružených do květenství vzniká netypické dužnaté plodenství podobné moruši, nicméně výrazně větší. Je jedlé, ve zralém stavu má však výrazně zapáchající aroma. Ve fytoterapii se užívá list, kořen a plod...
Doc. PharmDr. R. Kubínová, Ph.D.