Na území Ruska můžeme najít obrovské množství bylin, stromů a dalších rostlin, což poskytuje spoustu možností pro použití v lidovém léčitelství. Poměrně překvapivě byla tradiční ruská medicína v minulosti ovlivněna především Řeckem, a to když na počátku 11. století otevřel řecký mnich první lékárnu (t. č. „obchod s lektvary“) na ruském území. Během 13. ‒ 16. století bylo Rusko okupováno Mongoly, kteří přinesli své vlastní léčebné postupy, které byly následně používány i ruskými léčitely. Po osvobození od mongolské nadvlády naopak Rusko expandovalo a získalo tak mj. poznatky o arabském léčitelství. Můžeme tedy směle konstatovat, že v důsledku historických událostí v sobě ruská medicína snoubí prvky tradiční evropské i azijské medicíny.

Tradičně jsou využívány především sušené rostliny pro přípravu čajů, odvarů, obkladů, koupelí, či pro přípravu tinktur nebo extraktů. Méně často jsou používány rostliny čerstvé. Důležitou funkci plnily také „koupele“ – kádě s vodou rozšířené po celé zemi. Sloužily nejen pro hygienu, ale také pro otužování, nebo se do vody přidávaly byliny, které hojily rány a odstraňovaly kožní problémy. První zmínka o použití bylinných přípravků pochází ze staré kroniky města Novgorod, kde je popisováno hojení infi kovaných ran pomocí plísní, které mají antibiotické účinky.

Častěji se však setkáme s použitím rostlin, z nichž některé jsou dobře známé i v Česku, jiné jsou typické jen pro Rusko. Základ tradiční ruské medicíny tvoří rostliny, které se pro svůj významný léčebný potenciál dostaly i na český trh, přestože u nás přirozeně nerostou.

Mezi nejznámější patří šišák bajkalský ‒ šišak bajkalský (Scutellaria baicalensis Georgi), který je užíván po tisíciletí téměř jako všelék. Jeho kořen obsahuje specifi cké flavonoidy, které mají výrazné antioxidační a protizánětlivé účinky. V tradiční čínské medicíně se kořen šišáku používá dokonce při podpůrné léčbě rakoviny. Kromě toho pomáhá potlačit řadu bakteriálních či virových onemocnění a je proto aplikován při infekčních průjmech. Šišák působí rovněž jako anxiolytikum, protože ovlivňuje GABA receptory. Mimo to je využíván v prevenci diabetu či kardiovaskulárních onemocnění.

Další významnou bylinou tradiční ruské medicíny je rozchodnice růžová ‒ rozchodnica ružová (Rhodiola rosea L.). Uvádí se, že kořen sbíraný na území Ruska má vyšší obsah glykozidů odvozených od alkoholu kyseliny skořicové než druhy rostoucí za jiných podmínek jinde ve světě. Dále obsahuje organické kyseliny, flavonoidy a silice. Působí především jako tonikum zlepšující celkový stav organizmu, zvyšuje bdělost, zlepšuje paměť a podporuje imunitu.

Společně s eleuterokokem ostnitým ‒ eleuterokok ostnatý (Eleutherococcus senticosus (Rupr. & Maxim.) Maxim.) patří mezi adaptogeny – látky zvyšující odolnost organizmu proti zátěži a stresu. Ostatně eleuterokoku se přezdívá sibiřský ženšen, protože má podobné účinky jako pravý ženšen ‒ všehoj ázijský (Panax ginseng C. A. Meyer). Jeho kořen obsahuje velké množství minerálních látek a tzv. eleutherosidy – skupinu látek zahrnující saponiny, fenylpropanoidní glykosidy či lignany. Kromě výše zmíněných účinků shodných s rozchodnicí, eleuterokok dokáže snižovat hladinu cholesterolu a glukózy v krvi a zvyšuje kvalitu spermií.

Důležitým představitelem je také rakytník řešetlákový ‒ rakytník rešetliakovitý (Hippophaë rhamnoides L.), který je pro vysoký obsah vitamínů nazýván sibiřský zázrak. Z toho důvodu našel uplatnění především v potravinářství. V tradiční lidové medicíně je užíván při zažívacích potížích, infekčních onemocněních a v rekonvalescenci.

Bohatým zdrojem vitamínů je také borovice sibiřská ‒ borovica sibírska (Pinus sibirica Du Tour), někdy též mylně nazývána sibiřský cedr. Na Sibiři jsou tradičně sklízeny šišky, jejichž semínka mají vysoký obsah vitamínů (především A, B, D a E), aminokyselin a minerálních prvků. Kromě nutričního významu je borovice sibiřská využívána také při nadměrném fyzickém a psychickém vytížení.

Dalším významným zdrojem minerálních prvků je slanobýl chlumní ‒ slanobyľ kopcová (Salsola collina Pall.). Jak název napovídá, tato rostlina je schopná růst na slaných a suchých půdách. Uvádí se, že obsahuje flavonoidy, aminokyseliny, a zhruba 24 prvků. Působí především na játra, žlučník, ledviny a slinivku, upravuje metabolizmus tuků a cukrů, upravuje hladinu cholesterolu, má hepatoprotektivní a detoxikační účinek, upravuje hmotnost, zlepšuje trávení.

Při jaterních zánětech je volbou číslo jedna ostropestřec mariánský ‒ pestrec mariánsky (Silybum marianum (L.) Gaertn.), jeho semena jsou totiž obzvlášť bohatá na flavonolignany, které působí hepatoprotektivně.

Naproti tomu kopyšník tmavý ‒ sekernica tmavá (Hedysarum hedysaroides (L.) Schinz & Thell.), obsahující např. flavonoidy, třísloviny, polyfenol mangiferin, se používá k péči o močový systém, prostatu, cévní systém, k podpoře mužské sexuální aktivity. Podporuje normální funkci nervového systému. Pomáhá udržovat zdravé ženské orgány a hormonální rovnováhu, usnadňuje průběh menopauzy.

Při gynekologických problémech nachází uplatnění také hruštice jednostranná ‒ hruštica jednostranná (Orthilia secunda (L.) House), která příznivě působí na ženské orgány, upravuje menstruaci, je vhodná při nepravidelném cyklu či neplodnosti.

Kromě rostlin jsou v tradiční ruské medicíně využívány také houby. Obzvláště významné postavení má rezavec šikmý ‒ ryšavec šikmý (Inonotus obliquus (Ach. ex Pers.) Pilát) v Rusku označovaný jako chaga. 

...

PharmDr. M. Malaník, Ph.D.