Léčivé rostliny jsou pěstovány pro svou schopnost ovlivnit zdraví lidí již velmi dlouhou dobu. V průběhu let postupně docházelo k potlačení jejich sběru či pěstování širokou veřejností, aby se opět za pár let vynořily, a v současnosti je jejich obliba velmi rozšířená.

S tím, jak se mění přístup veřejnosti k přírodě, mění se i způsoby domácího pěstování léčivek. Do našich domácností se dostávají moderní trendy i ze zahraničí a léčivky kromě své léčivé schopnosti a ekologické funkce velmi často zastávají i aspekt dekorativní.

Jelikož se v domácích podmínkách nejedná většinou o pěstování velkého množství bylin, je zde možnost experimentovat a využít vztahů rostlinných společenstev. V některých případech můžeme stavbou vhodného záhonu vytvořit příhodné mikroklima a imitovat tak různé klimatické vlivy. To umožňuje pěstovat na malém místě širokou škálu léčivých rostlin s odlišnými požadavky na okolní ekogeografi cké podmínky.

Takovouto možností, nyní velmi populární, je stavba tzv. bylinkové spirály. Ta začíná většinou malým zdrojem vody (zde různé podklady uvádí protichůdnou orientaci, nicméně z hlediska sníženého odpařování to bývá často na sever) a postupně se stáčí a vyvyšuje do dalšího patra tak, aby nejvyšší část spirály byla orientována na jih. Bývá sestavena z kamenů nebo dalších materiálů kumulujících teplo a jednotlivé úseky jsou vysypány rozdílnou půdou s tím, že směrem k vrcholu ubývá kompostu a roste poměr písčité složky. Podle orientace vůči světovým stranám a dalších požadavků volíme dané rostlinné druhy. Druhové osázení může být poměrně široké, a ačkoli se v literatuře setkáváme s různým umístěním rostlin, a to zejména na přechodu jednotlivých zón, hlavní členění bývá obdobné. V nejnižší části, v blízkosti vody, je tedy možné pěstovat rostliny s vyššími nároky na vlhkost prostředí či snášejícími stín (např. puškvorec, máta, mařinka atd.). Následuje oblast rostlin, kterým vyhovuje spíše hlinitá půda, dopolední slunce či polostín (lichořeřišnice, petržel, pažitka, kopr atd.), směrem nahoru k sušším a více osvětleným místům může pokračovat např. šalvěj, estragon, levandule (jižní a jihozápadní strana). V nejvyšším patře bývají rostliny snášející slunné a větrné podmínky středomořského podnebí (např. tymián, dobromysl) a uprostřed spirály mohou být v květináči rostliny, které by v našich podmínkách nepřezimovaly, jako je např. rozmarýn. Bohužel se v literatuře či na internetu setkáváme i s rozdíly směru stáčení a množství pater spirály bez respektování nároků použitých rostlin na okolní podmínky. Je tedy nutné předem si toto ujasnit a zvolit vhodné rostlinné druhy na jednotlivé zóny.

...

PharmDr. M. Dvorská, Ph.D.


You-Tube kanál Herby

Kanál Herby