Do rodu Cornus (č. Cornaceae) jsou zahrnuty druhy, které jsou rozšířeny zejména v mírném pásu severní polokoule, ve Střední Americe a Africe. V Evropě jsou původní svída krvavá, drieň krvavý (Cornus sanquinea), dřín obecný, drieň obyčajný (Cornus mas) a dřín švédský, drieň švédsky (Cornus suecica). Některé druhy tohoto rodu jsou využívány jako okrasné dřeviny, případně léčivé rostliny. Z nich patří k nejvýznamnějším teplo a suchomilný Cornus mas, jehož původním místem výskytu byly oblasti Malé Asie a Balkánu.

Porosty dřínu, ať už velkých keřů nebo malých stromů s hustou korunou, se vyskytují především na kamenitých, mělkých půdách na zásaditých podkladech, jaké lze nalézt na jižní a střední Moravě a ve středních a severozápadních Čechách, na Slovensku na např. na Vihorlatu a ve Strážovských vrších. Přestože pro člověka jsou jeho plody bohatým zdrojem vitamínu C, jeho léčivé vlastnosti jsou téměř zapomenuty. Na jaře je pyl z květů důležitým zdrojem potravy pro včely, na podzim jsou plody potravou pro ptáky.

Z původních planých forem byly vyšlechtěny odrůdy s různě zbarvenými plody, nejčastěji červenými, oranžovými či žlutými, s listy se žlutým či růžovým okrajem, nebo zakrslé formy, např. ´Nana´. Vyšlechtěné odrůdy mají plody až 3krát větší než plané formy, například plody ´Jolico´ dosahují hmotnosti až 6,5 g, s extrémně vysokým obsahem vitamínu C a vyšším podílem cukru (což vede k sladší chuti) pecka tvoří je 10 % objemu plodu. K nim patří i rychle rostoucí odrůda ´Titus´ se středně velkými plody nebo ´Devín´ s plody jejichž hmotnost je dvojnásobná oproti planým.  Plody dřínu, tzv. dřínky, obsahují vitamín C (až 100–300 mg na 100 g plodů), P a provitamín A, pektiny, ovocné kyseliny (zejména k. jablečnou), sliz, třísloviny, prvky K, Ca, Fe, Mg S aj., pectin, fl avonoidy, katechiny a antokyany, semena vice než 30 % oleje. K léčebným účelům se používají plody, listy (po odkvětu), kořeny (brzy na jaře a na podzim) a kůra (během tvorby mízy). Dřevo dřínu je extrémně tvrdé a odolné, a používalo se i na výrobu kopí, později člunků ke stavům, topůrek, loukotí atd.

Jako léčivá rostlina byl dřín známý již ve středověku. Hildegarda von Bingen doporučovala koupele z kůry, dřeva a listů proti dně, plody proti žaludečním potížím. V 18. století se plody používaly proti vykašlávání krve a zmírnění horečky, olej ze dřeva měl pomáhat proti rakovině a víno vařené s plody mělo odstraňovat ledvinové kameny. Lékaři používali listy na krvácející rány.

Změna zbarvení listů, nedostatečné olistění a odumírání výhonů, potlačení růstu aj. jsou reakce rostliny na stres vyvolaný jak patogeny a škůdci, tak abiotickými faktory, např. mechanické poškození, přehnojení, nevhodný způsob pěstování aj. Dříny mají mělce uložený kořenový systém a jsou vysoce vnímavé ke stresu vyvolanému dlouhodobým suchem, především nově vysazené rostliny na přímém slunci. Za suchého počasí listy od okrajů hnědnou, hnědnutí postupuje i mezi žilky, a silně poškozené listy předčasně opadávají. K zabránění opadu u pěstovaných dřínů může pomoci pravidelná závlaha a pokrytí povrchu 7–10 cm vysokou vrstvou mulče.

I když dřín většinou roste a plodí bez problémů, mohou se někdy objevit nežádoucí návštěvníci, zejména původci listových skvrnitostí, houby r. Phyllosticta, Septoria, Ascochyta, Ramularia a Cercospora, ojediněle, spíše u kulturních druhů, i bakterie r. Pseudomonas.

...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.


You-Tube kanál Herby

Kanál Herby