Cibule kuchyňská (Allium cepa, Alliaceae) je nejčastěji pěstovaným druhem r. Allium, který sice Linné popsal již v r. 1753, ale ve volné přírodě původní divoká forma Allium cepa není známa. Toto pojmenování je známo z pěstované a selektované cibule, probíhající nejméně 7000 let. Pravěcí lidé pravděpodobně jedli divokou cibuli dlouho předtím, než bylo vynalezeno zemědělství, takže cibuli lze řadit k nejstarším kultivovaným plodinám.

Za původní místo výskytu cibule je považována středozápadní část Asie (Írán, Pakistán), odkud se rychle rozšířila a v současné době se pěstuje na celém světě. Pojmenování pochází z latinského cépa = cibule, někteří autoři odvozují z keltského al = štiplavý. Cibule se žlutými povrchovými suknicemi, mnohem méně často s červenými či bílými, je nejčastěji dvouletá nebo víceletá rostlina, ale obvykle je považována za jednoletou a sklízí se v první vegetační sezóně.

Cibule se pěstuje a využívá na celém světě především jako zelenina, ale známá a využívána je i v lidovém léčitelství. Z rostliny se využívá podzemní část – cibule, obsahující organické sloučeniny síry (alliin, propenylalliin, cykloanilin aj.), vitamíny skupiny B a C, dále prvky K, P Ca aj. Mezi jednotlivými druhy a odrůdami jsou značné rozdíly v množství obsahových látek, např. žlutá cibule má 11-krát vyšší obsah flavonoidů než bílá, červená cibule se vyznačuje vysokým obsahem flavonoidů aj. Cibule má antibakteriální vlastnosti, mírně snižuje krevní tlak a hladinu cukru v krvi, vykazuje i účinky proti astmatu. V lidovém léčitelství se využívá proti chorobám cév, k podpoře trávení a povzbuzení chuti k jídlu, šťáva z cibule proti kašli, po bodnutí hmyzem či k ošetření jizev. V homeopatii při rýmě a zánětech dýchacích cest, nadýmání či bolestech nervového původu.

Cibule a další druhy rodu Allium jsou pro většinu lidí bezproblémové, ale citlivější lidé mohou po manipulaci s cibulemi vykazovat alergickou reakci, např. kontaktní dermatitidu, intenzivní svědění, pocení aj. Pro psy, kočky, morčata, opice aj. může být cibule smrtící, protože sulfoxidy obsažené v syrové i vařené cibuli některé druhy zvířat nedokážou strávit. Toxická dávka pro kočky je 5 g, pro psy 15 – 30 g na kg tělesné hmotnosti.

Choroby cibule

Cibule je napadána četnými patogeny a škůdci jak během vegetace, tak po uskladnění. K nejzávažnějším patří původci bílé hniloby, krčkové hniloby a květilka cibulová. Listy poškozuje plíseň cibulová, rez, sněť, viry aj. V průběhu vegetace se posledních letech stále častěji vyskytuje i na cibuli (častější je u česneku) půdní patogenní houba Sclerotium cepivorum (pohlavní stadium Stromatinia cepivora). Napadené kořeny odumírají a báze cibule je potažena bílým, vzdušným myceliem, v němž se později tvoří drobná, černá kulovitá sklerocia. Sklerocia, jejichž životnost je 7 i více let, zůstávají v půdě a představují dlouhodobý zdroj infekce pro cibuloviny. Chemická ochrana proti této houbě dosud není spolehlivě vyřešena a uplatňována jsou pouze preventivní opatření, tj. odstranění napadených rostlin a přerušení pěstování cibulovin, včetně okrasných, na daném pozemku na dobu min. 7 let. Za deštivého počasí může porost cibule znehodnotit plíseň Peronospora destructor.

...

Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.


You-Tube kanál Herby

Kanál Herby