Křen (Armoracia) je vytrvalou rostlinou čeledi brukvovité (Brassicaceae). Je zastoupen čtyřmi druhy ‒ Armoracia lacustris, Armoracia macrocarpa, Armoracia sisymbrioides a Armoracia rusticana. Všechny druhy rodu Armoracia jsou vytrvalými bylinami.

Kořen Armoracia rusticana je mohutný, jednohlavý i vícehlavý, v hloubce větvený. Na povrchu je žlutobílý, na řezu bílý s charakteristickým ostrým zápachem. Lodyha je vysoká 50 ‒ 100 cm, dutá, na povrchu rýhovaná. Dolní lodyžní listy (objevují se na jaře a později odumírají) jsou peřenolaločnaté až peřenosečné. Jedná se tak jen o stadium vývoje druhu, přestože tyto rostliny bývají označovány jako forma nebo varieta pinnatifida. Později vyvinuté spodní listy (foto 1) jsou celistvé až 80 cm dlouhé, s eliptickou čepelí, náhle se zužující, okraj listové čepele je hrubě zubatý, pilovitý, ale i celokrajný.Termín kvetení je květen až červen. Květy jsou bílé (foto 2), skládají hroznovitá květenství. Plodem je šešulka. Ta se však vyvíjí zřídka, protože křen selský je alogamní rostlinou a při nemožnosti alogamie (cizosprašnost, opylení květu pylem z jiného květu téže nebo jiné rostliny téhož druhu) se plody nevyvíjejí. Množí se vegetativně. Vyskytuje se na zaplavovaných březích, v příkopech, na ruderálních stanovištích, na půdách hlinitých až jílovitých, vlhkých až mírně vysýchavých, bohatých dusíkem.

Armoracia rusticana ‒ křen selský/chren dedinský je z hlediska využití řazen mezi kořenové vytrvalé zeleniny, kořeninové rostliny, ale historicky je křen především rostlinou léčivou známou více než dva tisíce let.

Křen selský obsahuje glukosinoláty, především sinigrin, z něhož se působením myrosinázy uvolňuje hořčičná silice (allylisothiokyanát), která je původcem štiplavé chuti a pachu kořene. Ke vzniku silice může dojít až po rozrušení pletiv a buněk. Kromě glukosinolátů obsahuje ἀavonoidy a vysoké množství vitaminu C v čerstvých kořenech. Obsahové látky mají účinky stomachické, antibakteriální, chemoprotektivní, v lidové medicíně se používá především zevně při revmatizmu.

Kromě křenu selského je jako léčivý využíván i křen hulevníkový (A. sisymbrioides). Oba druhy se vyskytují v mírném pásu Eurasie.

Původ křenu selského se klade do západní a jižní části Ruska. Za oblast uvedení křenu do kultury, popřípadě počátků jeho používání, pokládáme východní Evropu, respektive oblast slovanských národů. Základ jeho jména je ve všech slovanských jazycích shodný a pronikl i do jiných jazyků (litevsky krienai, rumunsky hrean, řecky χρένο). V klasickém starověku byl neznámý, název armoracia se vztahoval na jiné rostliny. Ve střední Evropě je pěstování křenu selského doloženo až ve 12. století, ale pravděpodobně je starší ‒ již od počátku středověku. Křen se pěstuje pro zdužnatělý kořen.

V Čechách bylo v minulosti hlavní oblastí pěstování střední Polabí (Malín). V letech 1941 ‒ 1986 byla registrována odrůda ´Malínský´ a odrůda ´Krenox´ v letech 1967 ‒ 2007.

...

Doc. Ing. J. Neugebauerová, Ph.D.


You-Tube kanál Herby

Kanál Herby