Liečivé rastliny/Léčivé rostliny - časopis vydavateľstva Herba

Časopis o zdraví, fytoterapii, výžive, prírodnej kozmetike | Viac ako 50 rokov zaujímavého čítania
Články písané odborníkmi | ...vyliečime, spríjemníme, navoniame, potešíme, poradíme...

Rostliny způsobujíci otravy a alergi (41) - Solanum L. - Lilek – ľuľok

Zástupci rodu lilek jsou byliny, polokeře, keře i nízké stromy (ve střední Evropě jen byliny a polokeře). Listy mají střídavé, řapíkaté, jednoduché, celistvé až peřenosečné. Květy s korunou kolovitou nebo široce zvonkovitou. Pět tyčinek s prašníky sklopenými k sobě tak, že vytvářejí žlutý kužel ve středu květu. Plodem je vícesemenná bobule. Rod má přes tisíc druhů v tropech až mírných pásech, především v Jižní Americe. Taxon je charakteristický obsahem steroidních alkaloidů a saponinů. Dosud bylo v rodu Solanum popsáno až 300 látek tohoto typu.
U nás se vyskytují tyto jedovaté druhy rodu lilek:

Solanum dulcamara L., lilek potměchuť – ľuľok sladkohorský; polokeř s popínavými nebo poléhavými až 2 m dlouhými lodyhami. Květy s fialovou korunou, kvetoucí v červnu až červenci. Plody jsou vejčité bobule sytě červené barvy. Vyskytuje dosti hojně v pobřežních porostech, lužních lesích, na pasekách i rumištích, od nížiny do podhorského pásma.
Dříve se v terapii užívaly mladé výhonky, dnes je tato droga obsoletní. Jedovatou je celá rostlina, bobule je toxičtější v nezralém stavu.
Obsahové látky: Toxikologicky významné jsou steroidní glykoalkaloidy, tzv. solaniny. Solanum dulcamara se vyskytuje v třech chemotypech, z nichž každý se odlišuje obsahem základního alkaloidu – soladulcidinu, tomatidenolu a solasodinu. Plody a vegetativní části tomatidenolového chemotypu mají větší obsah alkaloidů než ostatní dva chemotypy. U všech chemotypů však platí, že obsah alkaloidů klesá v pořadí: zelené bobule – listy – lodyhy – zralé bobule. Největší obsah alkaloidů je v období plně vyvinutých plodů, ale ne dosud zralých (0,33 - 0,65% v sušině); pak rychle obsah klesá; ve zcela zralých bobulích jsou pouze stopy alkaloidů. Rostlina obsahuje i saponiny.
Toxicita a příznaky otravy: Toxicita solaninů závisí na stupni resorpce v trávicím ústrojí. LD50 u myší při intraperitoneálním podání je 42 mg,kg-1 při perorálním podání 1000 mg .kg-1. Člověk je na solanin citlivější a bylo pro něho extrapolována toxická dávka 20 - 30 mg a letální dávka 400 - 500 mg. Při přepočtu na počet plodů by se symptomy otravy projevily při požití více než 10 bobulí a letální dávka by byla asi v 200 bobulích. Je však nutno počítat se spolupůsobením saponinů, které umožňují lepší resorpci glykoalkaloidů.
Při mírné intoxikaci se objeví podráždění v ústech, bolest hlavy, únava, zvracení, bolesti břicha, průjmy a v některých případech i zvýšení teploty a cirkulační kolaps. Tyto příznaky se mohou projevit až po 4 -19 hodinách od požití toxického agens. Ve vážných případech mohou nauzea a průjmy přetrvat 3 - 6 dní, objeví se i neurologické poruchy – halucinace, apatie, agorafobie nebo neklid až křeče a poruchy vidění.
Léčení otravy: Symptomatická léčba. Pokud postižený nezvrací, provádí se výplach žaludku suspenzí aktivního uhlí. Je vhodné doplňovat elektrolyty a podávat cirkulační stimulancia. Při křečích podávat diazepam.

Solanum nigrum L., lilek černý – ľuľok čierny; jednoletá bylina s přímou hranatou, větevnatou, slabě chlupatou lodyhou. Nevelké bílé květy s vyčnívajícími tyčinkami se zlatožlutými prašníky. Kvete od června do října. Plody jsou kulaté černé bobule dozrávajícími v září až říjnu. U nás je dosti hojný na rumištích a pustých místech, také jako plevel na zahrádkách a u cest. V alopatické terapii se lilek černý nikdy nepoužíval. Jedovatá je celá rostlina, bobule jsou toxičtější v nezralém stavu.
Obsahové látky: Obsah solaninů klesá v pořadí jako u potměchuti. Zelené plody lilku černého obsahují v sušině asi 1,3% solasodinu.
Toxicita a příznaky otravy: Toxicita této rostliny je diskutabilní. Některé zprávy ji popírají a případné nežádoucí účinky připisují vyššímu obsahu dusičnanů ve zkoumaných rostlinách. V řadě zemí jsou některé odrůdy lilku černého dokonce součástí výživy jako zelenina. Jiné práce však uvádějí pravidelné intoxikace zvířat (skotu, koní, prasat) krmivem obsahujícím větší podíl lilku černého. Také několik otrav u dětí bylo připsáno na vrub této rostlině. Projevily se nauzeou, mydriázou a intenzivním prokrvením hlavy. Obecně jsou příznaky otravy solasodinem stejné, tak jak jsou popsány u potměchuti. Léčení otravy je stejné jako u S. dulcamara.

Solanum tuberosum L., lilek brambor (brambor obecný) – ľuľok zemiakový (zemiak); kulturní rostlina, kterou vyšlechtili z původního chilského planého druhu staří Mayové. Všeobecně známá vytrvalá bylina s oddenkovými hlízami, s přetrhovaně lichozpeřenými listy a květy s bílými nebo nafialovělými korunami. Žluté prašníky jsou kuželovité srostlé. Plodem je kuželovitá žlutozelená bobule až velikosti třešně. Jedovatou je celá zelená rostlina, včetně nazelenalých hlíz.
Obsahové látky: Všechny části rostliny obsahují toxické steroidní glykoalkaloidy – solaniny. (květy 0,7 %, plody 1,0 %, semeno 0,25 %, vegetativní vrcholy 0,5 %, klíčky 0,8 - 5,0 %). Jsou přítomny i v hlízách, ale v nepatrném množství 7 mg.100 g-1. Za určitých podmínek (především účinkem denního světla) se však jejich obsah může zvýšit až na 35 mg.kg-1.
Toxicita a příznaky otravy: I když není známa přesná toxická dávka pro člověka, zdá se, že 20- 25 mg alkaloidů již vyvolává symptomy otravy. Příznaky jsou popsány u Solanum dulcamara.
Léčení otravy: Stejné jako u S. dulcamara.

 Prof. RNDr. L. Jahodář, CSc.

Home Archív Liečivé rastliny 2015 Liečivé rastliny 2/2015 Rostliny způsobujíci otravy a alergi (41) - Solanum L. - Lilek – ľuľok