V současné době je u nás nejznámější mahonie cesmínolistá – mahónia cezmínolistá – Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt., pěstovaná především jako okrasná, stálezelená dřevina, na jaře vykvétající hroznovitým květenstvím složeným ze žlutých, příjemně vonících květů a na podzim tvořící modře ojíněné bobule. Původní rod mahonia (Mahonia Nutt., Berberidaceae) byl sloučen s rodem Berberis a Mahonia je dnes pouze synonymem Berberis (dřišťál – dráč).
Do původně označovaného rodu Mahonia bylo zahrnováno kolem 110 druhů, které se původně vyskytovaly mimo Evropu. Pro mnohé z nich jsou místy původního výskytu oblasti jihovýchodní a východní Asie, zejména Číny, kde bylo popsáno 35 druhů. Nacházejí se ale i ve Střední Americe a v západní části Severní Ameriky (např. M. repens, M. nervosa, M. aquifolium aj.). Název dostaly mahonie podle amerického botanika a zahradníka MacMahona.
Mahonie cesmínolistá jako léčivá rostlina nachází uplatnění především v homeopatii v podobě mastí a tinktur, na jejichž přípravu se využívají vrcholky větviček a kůra. Používají se na odstranění problémů s lupy, suchými kožními vyrážkami, případně při jaterních a žlučníkových potížích. V kůře jsou obsaženy léčivé látky isochinolinalkaloidy, např. berberin, berbamin, oxyacanthin, palmatin aj. Ve východoasijských zemích je téměř 20 druhů využíváno pro léčivé účinky. Mahonia breviacema se vyznačuje vysokým obsahem alkaloidů a nachází uplatnění v čínské medicíně. Vysazována je jako léčivá i okrasná rostlina. Pro léčivé účinky jsou používány kořeny a stonky v surovém stavu (“Gong Lao Mu”) s hlavními bioaktivními složkami alkaloidy, včetně jatrorrhizinu, palmatinu a berberinu. Jako tradiční léčivá rostlina se používá k léčení artritidy, snížení horkosti a zmírnění kašle a tvorby hlenů. Listy v surovém stavu (“Gong Lao Ye”), které obsahují velké množství silice, mají léčebné účinky na odstranění horka, zmírnění kašle a snížení sputa, antioxidační a protirakovinné. Vzhled rostlin během vegetace někdy negativně ovlivní výsušné větry vanoucí za vyšších teplot a nízké vlhkosti vzduchu. Poškozeny jsou zejména listy, které od okrajů hnědnou a zasychají. Změna zbarvení nastává od konce zimy až počátku jara a postupně může zasáhnout celý list. Podobné poškození může v našich podmínkách způsobit poškození, které je označováno jako „vyasimilování“. Následkem je zasychání listů a vrcholových částí výhonů v důsledku silnějšího odparu vody z listů za slunečného počasí při zmrzlé půdě, kdy rostliny nemohou tyto ztráty doplnit. Takovéto poškození je často mylně považováno za poškození mrazem. ...
Doc. Ing. I. Šafránková, Ph.D.
